. . . . Fantasie, jeden moudrý muž říkal, že je to brána mezi dvěma světy . . . :)

7. kapitolka- U jezera

11. listopadu 2007 v 16:44 |  *Amálie*
"První hodinu je přeměňování,"
"To bylo Silencio, aby nás nemohl nikdo odposlouchávat,"
"A co kdybych zašla za profesorem Potterem?"
A/N: Takže: tato kapitolka je delší než obvykle, tak doufám, že si to užijete. Více méně jí psala Ergien, takže všechna chvála, díky atd patří jí. Za opravu opět děkuji Arce- skvělá práce. Obrázek jsem hledala hodiny, tak doufám že oceníte:D



"Amálie. Amálie!" ozvalo se jí kousek od hlavy.
"Co je?" zabručela a převrátila se na druhý bok.
"Vstávej! Už musíme na snídani!"
"Kolik je hodin?" zeptala se Amálie otráveně a otevřela oči. To, co spatřila, ji patřičně vyděsilo. Neležela totiž ve svém pokoji, ale na úplně cizí posteli v jakémsi nazelenalém pokoji s dalšími čtyřmi dívkami. Dost ji to překvapilo a ucítila silnou tíhu na prsou, jak si šok vybíral svou daň. Naštěstí se vzpamatovala a automaticky spustila ruku podél postele, kde nahmatala Brogovu teplou srst. Během pár sekund jí došlo, kde je. Několikrát se zhluboka nadechla a pak si všimla, že se po ní všechny čtyři spolubydlící vyděšeně koukají.
"Stalo se něco?" vykulila na Amálku oči Vanessa.
"Eh, v pohodě. Nic mi není, jen jsem se lekla, kde to jsem. Takovej malej šok."
"Stává se ti to často? Mimochodem je čtvrt na osm a v osm by nám měla začínat první hodina."
"To už je tolik?! Dík, žes mě vzbudila. Jinak stává se mi to jen když se něčeho leknu, nebo mě něco hodně překvapí a tak. Ale to neřeš."
"Dobře. Tak se sejdeme ve Velké síni." Amálie přikývla a začala se soukat do oblečení. Před vyučováním toho musí ještě hodně udělat - nakrmit a vyvenčit Broga, nasnídat se, nemluvě o tom, že vůbec neví, co a kde má za první hodinu.
Když se Amálie konečně oblékla, vytáhla z podpostele granule a počkala, až je Brogo sní. Pak se chytla za jeho obojku a spolu vyrazili do Velké síně. Nebýt Broga, který si cestu pamatoval, Amálie by došla bůhvíkam. Ve Velké síni byla asi tak polovina studentů. Vyhledala Vanessu a ostatní a přisedla si k nim.
"No, tady máš rozvrh. Snape neměl čas tě někde shánět," podávala jí za chvilku rozvrh Antonieta.
"Díky."
"První hodinu je přeměňování," řekla si Amálie spíš jen tak pro sebe.
"Jo, bohužel." Eliza znechuceně nakrčila nos a upila dýňového džusu.
" Je to ve druhém patře, chodba napravo," poznamenala nadšeně Joel a vrhla vražedný pohled na sestru, která protáčela panenky. Vanessa se zvedla.
"Jdu si pro učebnice. Tak ve třídě."
"Ale vždyť jsi skoro nic nesnědla," poznamenala Eliza,
"Nemám hlad," pokrčila rameny Vanessa.
"Já ještě musím zajít s Brogem ven. Zatím." Amálie zakousla topinku, ale po chvíli jí nějak přešla chuť na jídlo. Radši se sebrala a šla s Brogem ven na školní pozemky.
***
Pozemky Bradavic přišly Amálii i Brogovi vážně krásné. Ponořená do svých myšlenek se Amálie zastavila u břehu jezera a zakoukala se na malé vlnky.
"Neměla by jste být na vyučování, slečno Elunganová?" Amálie se vylekala a otočila se za hlasem. Při tom šlápla jednou nohou do vody, kde uklouzla po kluzkém kameni. Před pádem do jezera jí zachránila jenom ruka nově příchozího. Ucítila tlak na prsou. Víc si nepamatovala…
***
"Tady jste, madam Pomfreyová. Myslíte si, že jí ten lektvar pomohl? Bude v pořádku?"
"Ano, nechte ji odpočívat, paní Elunganová." Hlasy k Amálii doléhaly z veliké dálky. Celé tělo jí bolelo a hlava jí třeštila, jako kdyby jí přes ní proběhlo stádo slonů. S námahou otevřela oči. Viděla nějakou cizí paní a svojí mamku. Taťka spal opodál v křesle. Mamka si všimla, že se Amálie probudila.
"Zlatíčko, jsi v pořádku? Měli jsme o tebe strach."
"Mami, neřvi prosím. Bolí mě hlava."
"Promiň broučku."
"Co se stalo? Zranila jsem někoho?"
"Odpočívej."
"Co se stalo?!"
"Ale nic. Radši se ještě prospi. Pak si promluvíme, ano?"
"Ne! Promluvíme si teď, mami! Co se stalo?!" Amálie se posadila na postel. Zamotala se jí hlava. Zavřela oči. Po chvíli, když se uklidnila, se podívala na mamku.
"Mami, prosím, řekni mi, co se stalo?"
"Měla jsi jen další záchvat."
"To vím i bez tebe, ale dál?" Amálie dostala strach.
"No, nebyla jsi na vyučování. Profesor Snape zrovna neměl hodinu, a tak se po tobě šel podívat." Mamka se na svou Amálku starostlivě podívala. Amálie se bála čím dál víc. Proč se mamka tak vykrucuje? Asi jsem tentokrát provedla něco opravdu zlého. Zabila jsem ho? To snad ne. Pan profesor Snape se přeci umí bránit.
"Co se mu stalo?" Laisa nejspíš vzdala to vymlouvání, a tak to Amálii pověděla.
"Našel tě u jezera. Asi ses ho lekla. Málem jsi spadla do vody. Chytil tě, ale ty jsi dostala záchvat. Stáhla jsi ho do jezera a chtěla jsi ho utopit." Amálie jenom smutně koukala na svoje ruce, které hyzdilo pár jizev z předešlých záchvatů. Lidem kolem sebe jenom ubližuju.
Laisa zachytila její pohled a odhadla její myšlenky.
"Neboj, je v pořádku. Když vyřídil několik ďasovců, tak se mu povedlo vytáhnout tě na břeh, ale tam jsi ho omráčila."
"Jak se mi to mohlo povést?" vykulila Amálie oči.
"Kamenem ze dna jezera. Naštěstí si vás všimlo pár studentů z okna a několik profesorů vám přiběhlo na pomoc." Amálie si povzdychla.
"Koho všeho jsem zranila?"
"No, profesora Snapea a chtěla jsi se vrhnout na profesorku McGonagallovou."
"Mohu si s ním promluvit?"
"Budeš muset."
"Hmm." Amálie zavřela oči a usnula.
***
Probudilo ji nějaké hučení. Promnula si své velké hnědé oči. Z krbu vyšlehly zelené plameny, z nich vystoupil Snape a hned po něm McGonagallová. Až na obvaz na hrudníku a strhaný, avšak tvrdý výraz Snape nevypadal, že by mu něco bylo. Oddechla si tak hlasitě, až se na ní všichni otočili. Nasadila nevinný výraz a pokusila se usmát. V tu chvíli jí praskl strup z prokouslých rtů a po bradě jí začala stékat krev. Madam Pomfreyová k ní přispěchala s kapesníkem a zle se na ní podívala. Amálie si setřela krev a zamračila se. Po dobrém to zřejmě nepůjde.
"Slečno Elunganová." Ozval se přísný hlas pařící McGonagallové.
"Ano?" špitla a nahmatala Broga.
"Myslím, že si musíme promluvit." Amálie sklopila hlavu. Musela zakrýt úsměv. Představa McGonagallové jako kata čekajícího se sekerou na její hlavu jí přišla docela vtipná. Možná to ale nebude mít daleko od pravdy.
"Něco k smíchu, slečno?" Přeběhl jí mráz po zádech. To ten hlas.
"Ne, pane profesore." Ty jo, jemu snad nic neunikne.
"Paní Elunganová, mohli byste nás nechat s vaší dcerou o samotě?"
"Ale…" stačil jediný Snapeův pohled a Laisa i s Norbertem, který byl už vzhůru, se vypařili někam na chodbu.
"Poppy!"
"Ale tohle je moje ošetřovna! Co když dostane další záchvat? Já tu musím být!"
"Když dostane další záchvat, jsem tu já a Severus. Takže Poppy?" Madam Pomfreyová loupla očima po Amálii a s nespokojeným bručením odešla z ošetřovny.
"Konečně máme klid." McGonagallová i Snape si přitáhli židle a sedli si každý z jedné strany postele.
Amálii bylo trapné, že oba mlčí, tak raději promluvila jako první: "Vypadáte celkem v pořádku, pane profesore."
"Jistě, až na ta polámaná žebra, mírný otřes mozku, nemluvě o škrábancích a kousancích na obličeji i rukou a pokusu o utopení, ano, jsem v pořádku."
"Ale…"
"Nemám žádné škrábance? Za to poděkujte madam Pomfreyové a mým lektvarům." Amálie sklonila hlavu. To byl ten záchvat opravdu tak zlý? Styděla se za to, co je a co udělala. Jak jen může ubližovat těm, co se jí snaží pomoct?
"Slečno E…, Amálie." Amálie nebyla schopná podívat se někomu do očí. Proč je to, co je? Po tvářích se jí začaly nekontrolovaně kutálet slzy.
"Amálie, neplačte, vy za to přece nemůžete."
"Ne, to opravdu nemůže. Ale tím, že ze sebe budete dělat chudinku, věci asi moc nepomůžete," poznamenal jízlivě Snape.
"Severusi."
"Copak, Minervo? Myslíš, že proto nemůže udělat víc? Že se nemůže naučit trochu ovládat? Je to Zmijozel. Má to v sobě! Je z mé koleje a navíc to jsem byl já, koho se pokusila zabít. Minervo, myslím, že toto vyřeším sám."
"Severusi!" řekla McGonagallová šokovaně.
"Nebojte se, já to zvládnu. Nebo mi opět nevěříte?!" Snape si nenápadně poklepal na levé předloktí a zvedl obočí.
"Severusi, po tom, co jste udělal pro Albuse, vám samozřejmě věřím. Ale vy víte, že kvůli tomu to není." Snapeovi se po tváři rozlil škodolibý úsměv.
"Ano, vím. A teď, kdyby jste byla tak laskavá…" Ředitelka protočila panenky a zvedla se.
"Ještě si s vámi budu chtít promluvit, slečno," řekla a s těmito slovy odešla. Amálie naprázdno polkla a přetočila svůj zrak na profesora Snapea. Mezitím Snape vytáhl hůlku a mávl s ní kolem postele. Amálie tázavě zvedla obočí. Teprve teď si začala všímat, že ten člověk přece jenom nevypadá tak děsivě. Ale ty jeho černé oči… Temné a hluboké. Naskočila jí husí kůže.
"To bylo Silencio, aby nás nemohl nikdo odposlouchávat," odpověděl Snape na nevyřčenou otázku.
"Copak je to nutné?"
"Myslím, že ano, slečno." Amálie si povzdechla. Určitě nechce, aby někdo slyšel, jak jí bude vyčítat, že ho chtěla "zabít". Znělo to strašně.
"Omlouvám se, pane."
"Omluva je na místě, ale spíše od toho, kdo vám tohle udělal, nemyslíte?" Amélie vytřeštila oči.
"Co, co, co jste to říkal?!"
"Netušil jsem, že ta kletba zasáhla i váš sluch." Amálie se natáhla po Brogově srsti. Tohle byl pro ni šok. Někdo mi to udělal schválně?? Vyslovila otázku i nahlas.
"Nemohu to říct určitě, ale myslím, že ne."
"Ale říkal jste…"
"Ano, říkal, zřejmě jste to špatně pochopila. Myslím,že vy jste se ke kletbě jen přichomýtla."
"Ty jo." Amálie se snažila si to všechno srovnat v hlavě. "A půjde to nějak odklít? A kdo to mohl udělat?"
"Být vámi,nedělal bych si příliš naděje."
"Ale nějaká šance tu je."
"Ano, ale velmi malá. Tohle ovšem není to hlavní, proč jsem s vámi chtěl mluvit o samotě." Další šokující zpráva? To ne! Co se ještě dozvím? Amálie pevněji stiskla Brogovu srst.
"Ne?" Zeptala se přiškrceným hlasem.
"Ne! Pamatujete si alespoň něco z doby vašeho, ehm, záchvatu?"
"Bohužel."
"Hmm." Snape pokýval hlavou.
"Víte, když se vám povedlo zatáhnout nás do jezera, objevilo se tam několik ďasovců."
"To vím, mamka mi to říkala."
"Ale zjevně nevíte, co se dělo potom."
"Zahnal jste je a dostal mě na břeh, kde jsem vás omráčila."
"Ach ano, oficiální verze." Profesor se ušklíbl a podíval se Amálii zpříma do očí. "Já ty ďasovce nezahnal. To vy. Nevím tedy, jak jste to udělala, ale něco jste jim řekla a oni zděšeně utekli. Pak jste se ovšem vrhla zase na mě," dodal pochmurně Snape.
"Co jsem jim proboha řekla?"
"To nevím,vzhledem k tomu, že já nejsem ten, kdo ovládá hadí jazyk, tak jsem vám nerozuměl."
"Hadí jazyk?"
"Ach ano, zapomněl jsem, že do svých jedenácti let jste žila v domnění, že magie je jen v pohádkách."
"A co je to ten hadí jazyk? Co je na něm tak zvláštního?"
"Hadím jazykem mluvíte s hady, nečekaně," uchechtl se profesor Snape. "Jediné, co nechápu je, jak jste mohla zahnat ty ďasovce. Co já vím, tak ti hadím jazykem nemluví, ani mu nerozumí."
"A copak je ten hadí jazyk tak výjimečný, že…"
"Vy se ptáte, jestli je hadí jazyk výjimečný?!" Amálie se přikrčila a polkla naprázdno. Občas jde z něj vážně strach.
"Eh. no…"
"Copak nevíte, že hadím jazykem mluvil v celé historii jedině Salazar Zmijozel a jeho potomci? Z nichž poslední byl velice obávaný a zlý kouzelník? Jméno Voldemort vám zřejmě nic neříká, že?"
"Uhm, ne." I přesto, že Amálie nevěděla, o koho jde, při vyslovení toho jména se bezděky trochu otřásla.
"To jsem si myslel. Dnes mluví hadím jazykem už jen jeden člověk, který mimochodem nemá pokrevně se Salazarem Zmijozelem nic společného, nyní ještě vy a o nikom dalším se neví. Takže podle mě je to celkem výjimečná vlastnost." Amálii začaly docházet Snapeova slova. Mám snad něco společného se Salazarem Zmijozelem? Blbost! To přece není možný, ale mluvím hadím jazykem. Počkat, co to Snape říkal, že ten poslední nemá se Salazarem Zmijozelem nic společnýho? Já určitě taky ne.
"Pane profesore, a kdo je ten, kdo tím jazykem ještě mluví?"
"Nedá se říct, že by jím příliš mluvil, ale je to Harry Potter." Amálii to vyrazilo dech.
"Vy, vy myslíte profesora…"
"Ano." Amálii začalo pomalu docházet, že možná proto si na něj někteří prváci tak ukazovali. Když se konečně zmohla na slovo, podívala se na profesora Snapea.
"Co hodláte s mým hadím jazykem dělat?"
"Vás snad napadá, co by se s ním dalo dělat?"
"Nenapadá. Ale já toho o kouzelnickém světě moc nevím. Má hadí jazyk nějaké využití?" Snape ohrnul ret a nadzvedl jedno obočí.
"Je vidět, že toho opravdu moc nevíte. Protože pokud by jste věděla, ani byste se neptala, jestli má hadí jazyk nějaké využití."
"A co kdybych zašla za profesorem Potterem? Ten by mi mohl poradit." Teď Snape zvedl i druhé obočí. Přes obličej mu přelétl výraz znechucení.
"To by jste mohla, ale velice bych vám doporučoval se o tom nikomu dalšímu nezmiňovat." Spíš než rada to byl příkaz, pomyslela si Amálie.
"Rozumím, pane profesore."
"K těm vašim záchvatům, vím, že je to u studentů prvních ročníků velice nezvyklé, ale měla byste se naučit ovládat nitrobranu pro lepší sebeovládání." Nitrobrana? Co to zase je?
"Ale vy jste samozřejmě výjimečná," poznamenal Snape s typickou ironií a jízlivostí v hlase.
"Pane profesore, jak se mám naučit nitrobranu, když ani nevím, co to je?" opáčila Amálie, trochu rozhořčeně, což ji samotnou překvapilo. Nechápala, kde se v ní bere síla na rozhořčení proti obávanému profesoru. Ten protočil panenky.
"Vy vážně nevíte o kouzelnickém světě nic."
"Ne, to nevím."
"Slečno Elunganová, až si zjistíte alespoň základní fakta o kouzelnickém světě a nitrobraně, přijďte za mnou." Amálie otráveně zamručela.
"Nejdřív si ale u mě vyzvednete školní trest."
"Za co?!"
"Copak jste zapomněla, že jste se včera ráno místo vyučování potulovala na školních pozemcích?" Amálie si povzdechla. Já mám vážně štěstí. Nejdřív se přimotám k nějaký blbý kletbě a teď si ještě první školní den vysloužím trest.
"Nezapomněla, pane profesore."
"Pak tedy očekávám vaši návštěvu ve svém kabinetu hned, jak vás madam Pomfreyová propustí."
"Ano, pane profesore." Amálie smutně přikývla.
"Zatím nashledanou, slečno Elunganová." Profesor se zvedl, a když zrušil kouzlo, které kolem nich položil, svižným krokem zamířil z ošetřovny. Jeho černý plášť za ním pověstně vlál. Dívka s velkýma hnědýma očima ho zaujatě sledovala, dokud se jí neztratil z očí,pak se zachumlala do peřin, pohladila Broga a usnula.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Dobý?!:)

Dobrý 69.2% (18)
Méně dobrý 7.7% (2)
špatné 0% (0)
zdržím se hlasování 23.1% (6)

Komentáře

1 Wyrda Wyrda | Web | 13. listopadu 2007 v 21:55 | Reagovat

Kapitolku jsem si opravdu vychutnala...super :-)

2 Anduel Anduel | 14. listopadu 2007 v 10:44 | Reagovat

mám pocit, že "dobrý" to nevistihuje:) ale super, vynikající a úžasný-to teprve správně sedí. tak koukej rychle napsat další kapitolku!

3 Melian a Ergien Melian a Ergien | 14. listopadu 2007 v 15:24 | Reagovat

Teda, tak moc děkujeme:) Nojo, Ergien tomu dala štávu, že?!:)

No někdy snad něco připíši.. I když teď se pokusim připsa zase k něčemu jinému;)

4 Ergien Ergien | 14. listopadu 2007 v 15:25 | Reagovat

Mno, myslím, že tu šťávu tomu dodala Melian, ale tak jsem ráda, že se to líbí. ;)

5 Arka Arka | 14. listopadu 2007 v 21:26 | Reagovat

No, já abych se nepřidala, že? ;) Jako beta-reader musím podotknout, že tam bylo poněkud méně hrubek než obvykle, takže, jak vidno, šťavnatá Melian i hrubkynedělající Ergien tvoří dobrej pár :) Skvělá spolupráce, dámy! :D

6 Goddy Goddy | E-mail | 15. listopadu 2007 v 15:32 | Reagovat

Furt newim o čem to kurnik budeee :D já to chcu věděěěěěěěěěěěět! :D

7 Melian Melian | Web | 15. listopadu 2007 v 15:38 | Reagovat

njn.. hold pravopis není moje silná stránka:(

Goddy: jako v Amálii? No má to bejt o amálii;)

8 Arka Arka | 15. listopadu 2007 v 17:20 | Reagovat

Melian: Neboj, znam horší ;)

9 Goddy,Ideen,Zuberstab atd.! Goddy,Ideen,Zuberstab atd.! | E-mail | Web | 18. listopadu 2007 v 13:24 | Reagovat

Melian: neřikej! xD  Ale to hlavní o Amálii! HAF!

10 Melian Melian | Web | 19. listopadu 2007 v 18:02 | Reagovat

goddy: když už tak vrrrrrrrrr.....:P (ach.. vzpomínám na akkisel)

Arka: děkuji.. pottěšilo

11 Wampirella Wampirella | Web | 18. prosince 2007 v 12:09 | Reagovat

Skvělý! konečně sem se dokopala k tomu, abych to dočetla a je to fakt super!! Akorát sem pár věcí nepochopila, ale to se doptám...:-D

12 MarryT MarryT | Web | 11. března 2008 v 10:27 | Reagovat

Super!!!!!! NJn něco takovýho bych od Snapea i čekala, ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama