. . . . Fantasie, jeden moudrý muž říkal, že je to brána mezi dvěma světy . . . :)

12. dílek- Co se skrývá v trezoru

21. října 2007 v 8:19 | by Melian |  *Rok celý na ruby*
"Ale já jsem přece její zákonný zástupce!"
"Dobrý den, co pro vás mohu udělat?"
"Rozbalte to. Sama uvidíte, co to je,"
A/N: Tak je tu další dílek. Psala jsem ho velmi dlouho a není tak dobrý (ne že by někdy byl,ale..), za to se omlouvám, ale přece jenom je..! Za opravu mnoho díků Triss!!! Za povzbuzení díky Šklíblatíkovi a za nedostatek inspirace vděčím sama sobě..Och...:)

Na jejích dveřích se ozval nejistý klepot. Minerva se odvrátila od rozbaleného kufru a pronesla své obyčejné: "dále".
Dovnitř vcupitala Amanda Blueová, mamka Jane.
"Dobré ráno, chtěla jsem se jenom optat, jestli jste hotová, neboť snídaně už je na stole."
"Ach ano, právě jsem si dobalila. Mnohokrát vám děkuji, hned budu dole," odpověděla Minerva McGonagallová a zaklapla víko kufru.
Když mávnutím hůlky ustlala deky na své posteli, které se nacházeli spolu s ostatním nábytkem v místnosti pro hosty, vydala se následována svým kufrem dolů po schodech, kde tušila, že je jídelna.
K její radosti se trefila a tak se mohla posadit vedle Jane, která ještě v noční košili nezakrytě zívala.
"Uaaaaa, dobrý ranko, paní profesorko, jak jste se vyspala?! Mně teda to ranní vstávání nedělá dobře!" pozdravila Jane, jakmile si přes své zívání Minervy všimla.
"Dobře, děkuji. No, já už jsem si na to nějak zvykla. Kdo všechno s námi pojede?"
"No, nejspíš všichni, až na Johna, neboť ten na ty nákupy nějak není. Mamka s Angelou potřebují něco v obchodech na Příčné ulici a pak taťka, ten půjde s námi, musí tam být totiž se mnou můj zákonný zástupce. Nevadí vám to malé zdržení?"
"Kdepak, kdepak. Pan profesor Brumbál mě na těch pár hodin ještě zastoupí a popravdě, Příčnou ulici jsem neviděla velice dlouho, takže se tam ráda zase porozhlédnu."
"Tak dík, uaaaaaa." zakončila Jane konverzaci mohutným zívnutím a dále pojídala svůj chleba s medem, zapíjejíc ho bílou meltou.
Chtěla bych vám ještě z pohledu vypravěče objasnit nastávající situaci. Dnes je první den po pohřbu, tedy den, kdy se má Angela vrátit do Krásnohůlek a Jane s paní profesorkou do Bradavic. Samozřejmě ještě před odjezdem chtěla Jane využít volna, a tak se všichni dohodli, že vyrazí na Příčnou ulici, kde se staví i v Gringotovic bance pro informace o těch odkázaných penězích. Nebo byli to vůbec peníze, co odkázala tetička Sára Jane?!
No nebudeme předbíhat.
Když se konečně celá rodina dala do kupy, nasedli i s paní McGonagallovou do taťkova starého auta. Hned po pátém pokusu pan Blue nastartoval motor, a tak mohli (opět) všichni zúčastnění se zaťatými zuby a drnčícími tlumiči vyjet vstříc dobrodružství, velkému Londýnu s jeho auty přeplněnými ulicemi.
***
Příčná ulice vypadala stále stejně, jako když v ní byli naposled.
Samozřejmě dnes tam bylo o dost méně lidí, neboť nebylo těsně před školním rokem. Ale na druhou stranu, Vánoce se blížily neuvěřitelnou rychlostí!
"Tati, půjdeme rovnou do Gringotovic banky? Já budu nejspíš všechny dárky objednávat po soví poště a nebo je nakoupím v Prasinkách." Ozvala se hned Jane.
"Tak jo, vy půjdete s námi?" otočil se taťka na Minervu.
"Pokud by to nevadilo. Chtěla bych se totiž co nejdříve vrátit do Bradavic," odpověděla Minerva.
A tak Jane čekalo loučení.
Nevědělo se totiž, jestli se s ostatními ještě uvidí. A proto následovalo velmi vřelé a trošku komické loučení. Potom pac a pusu, a Jane, Minerva i hlava rodiny Blueové se vydali směr banka.
***
"Dobrý den," oslovil pan Blue nejbližšího volného skřeta, který zaujatě něco pročítal v pergamenu na židli za pultem.
"Dobrý den, co pro vás mohu udělat?" odložil skřet pergamen a zpoza svých brýlí si měřil příchozí.
"Má dcera, Jane Blue, zdědila nějaký majetek, který jí odkázala její teta. Chtěla by se dozvědět podrobnosti a zajít do trezoru. Tady je klíč."
Skřet si chvilku točil s malým klíčkem, který mu podal pan Blue a pak se mu rozzářila očka.
"Ach ano, už vím o jaký trezor se jedná. Je to trezor 476, ten se zvýšenou ostražitostí. Budu ale nejdříve potřebovat nějaké doklady a poté vaše podpisy."
"Ano, jistě, tady jsou," natahoval se s doklady okamžitě taťka.
Dále následovalo nějaké papírování, vyplňování a stvrzování. Nakonec, když bylo po všem vyřizování si skřet, který je obsluhoval, zavolal jiného skřeta, který by je měl nejspíš dovést na místo.
"Pane, bohužel nemůžete jet s námi. Trezor vaší dcery číslo 476 je na seznamu se zvýšenou ostražitostí. Takže bez potvrzení tam může vstoupit pouze vlastník," ozval se ten malý skřet.
"Ale já jsem přece její zákonný zástupce! Nemůže tam jít přece sama, vždyť…"
"Tati," skočila mu do řeči Jane, "nejsem přece malé děcko a pokud by to byl nějaký problém. Pro mě za mě tam dojedu sama."
"Jseš si jistá?"
"Naprosto. Tak tady na mě s paní McGonagallovou počkejte, však já se možná i vrátím!" mrkla na rozloučenou Jane a už si to razila za tím skřetem.
***
Jane ze skřetovi přítomnosti moc nadšená nebyla. Přišlo jí prostě divné mlčet, nic neříkat a jen pozorovat tunel, kterým projížděli, v jakémsi voze.
"Jak se vám tady vlastně líbí? Nevadí vám práce v bance?" pokusila se Jane o chabou konverzaci.
Skřet nejdřív vůbec nevnímal, ale když se ujistil, že Jane nemluvila na nikoho jiného, než na něj, nasupeně odpověděl: "Jestli se chcete dozvědět nějaké tajné informace o naší bance, mohu vás předem ujistit, že vám dobrovolně nic neprozradím a pokud mě budete chtít později mučit, jak to mají kouzelníci v oblibě, mohu vás opět ujistit, že skřeti mají velmi tuhý kořínek."
Jane takováto odpověď zaskočila, a tak po zbytek cesty radši mlčela. Ale k jejímu štěstí, vozem nejeli příliš dlouho, a tak se mohla začít zabývat prozkoumáváním trezoru čísla 476.
***
Proces odemykání trezoru 476 byl velice složitý a Jane šla za chvilku z těch činů a
slovních pokynů skřeta hlava kolem.
Nakonec se ale skřetovi trezor povedl otevřít a těžká kulatá vrata se s vrzáním otevřela. Jane nevěděla, co si myslela, že tam bude, ale přesto jí zaskočilo, co se v trezoru skrývá.
Trezor byl velký asi jako Janeina ložnice v Bradavicích, s malou kamennou skříňkou uprostřed.
"Co je v ní?" zeptala se po chvíli zaskočení.
Skřet jí jen pokynul, aby vešla dál a podal jí malý zlatý klíček.
Jane nesměle přistoupila k tomu kusu kamene a opatrně otočila klíčkem v klíčové dírce. Zámek se cvaknutím povolil a skříňka se sama otevřela. Uvnitř ležely dvě věci: dopis a předmět zvláštního tvaru, nerovnoměrně zabalený v kusu látky.
Jane se otočila na skřeta, ale když nic nenamítal a jen upřeně pozoroval tu zabalenou věc, dodala si odvahy a vyndala obě věci ze skříňky.
"Rozbalte to. Sama uvidíte, co to je," promluvil po dlouhé době skřet, až se Jane lekla jeho hrubého hlasu.
Nenechala se ale dlouho pobízet a rychle začala strhávat kusy látky.
Hvězda?!
Překvapeně povytáhla obočí.
Ano, byla to hvězda podivuhodné krásy, velikosti a dokonalosti. I chabé osvětlení skřetovi lampy stačilo zažehnout její dokonale vybroušené paprsky nevídaným jasem. Kusy látky nechala spadnout na zem a hvězdou opatrně otáčela v dlaních.
Zaplavil jí těžko popsatelný pocit. Neuvěřitelně ostré hroty hvězdy varovaly před jakýmkoli silnějším stiskem. Světlo, které v sobě lámaly, jí pokrývalo dlaně desítkami odlesků. Byl to nádherně symetrický klenot, který by člověk mohl obdivovat hodiny a přesto by se mu neokoukal.
Jane přišlo, jako by hvězda zářila a těmi svými ledovými paprsky ji hladila po tváři.
"To je nádhera," vydechla tiše.
"To tedy ano, vždyť je to Rowenina hvězda!" vykřikl přidušeně skřet.
"Rowenina hvězda? A tím se něco vysvětluje?" zeptala se nechápavě Jane.
Skřet zalapal po dechu.
"Copak vy nevíte, co je to Rowenina hvězda? Copak jste nikdy neslyšela o Roweně?!!!"
"No jestli mám být upřímná, tak ne," zarděla se trochu Jane, čímž Skřeta úplně vytočila.
"A to navštěvujete Bradavice? A to byla vaše tetička Thomasová?! A to jste zdědila takovou vzácnost a vy ani nevíte, kdo to byla Rowena z Havraspáru?!"
"Jo tahle, z Havraspáru, tak to byla jedna z těch zakladatelů, ne? A co s tím, že byla moje teta Thomasová? Moje mamka byla za svobodna taky Thomasová." začala se obhajovat Jane a stále nespouštěla oči z té krásy.
"Csss, jedna ze zakladatelů." Stále sípal skřet, ale už se trochu uklidnil.
"Rowenina hvězda je jedna z nejvzácnějších věcí vůbec! Je to dokonalá skřetí práce a jde téměř o nezničitelný předmět. Magicky ošetřený křišťál, jako je tento, by se neodlomil ani působením veliké síly. Co se týká vaší tety, měla by jste si přečíst ten dopis."
Jane ještě chvíli pozorovala hvězdu, ale pak jí opatrně položila na skříňku a vzala do rukou dopisní obálku, ve které jí podle skřeta nechala nějaký vzkaz její teta. Jakmile roztrhla obálku, poznala tetičky rukopis a začala číst:
Má zlatá, můj zlatý!
Předpokládám, že víš, co se ti právě dostalo do rukou.
Je to Rowenina hvězda. Myslím, že jsi se jisto jistě doslechl/a o tom, že jeden z našich předků nebyl nikdo jiný, než všemi uznávaná zakladatelka kouzelnické školy čar a kouzel Bradavice, tedy Rowena z Havraspáru.
Již po staletí se Rowenina hvězda, tento vzácný předmět, dědí z nejstaršího člena rodiny na nejmladšího, a proto doufám, že nadále tomu nebude jinak.
Musím tě ale varovat, že Rowenina hvězda je stále hledána a žádána, tak pokud jsem já zemřela za podivných událostí, musím tě poprosit, abys změnil/a její úkryt. Dokud nenajdeš bezpečné místo, doporučuji ti ji nosit stále u sebe.
Rowenina hvězda je velmi vzácný, kouzelný předmět, v nouzi může dobře posloužit. Dávej na sebe i na ni pozor a pokud to bude možné, nikomu o Rowenině hvězdě neříkej, kromě skřeta Dorwiho, který tě do trezoru nejspíš doprovodil, (je velmi protivný, ale na druhou stranu je spolehlivý a umí držet jazyk za zuby a to ani nemluvím o tom, kolik toho o Rowenině hvězdě a o jejích majitelích ví). Přeji ti hodně zdaru!
Tvá
Sandra Thomasová
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kris kris | Web | 21. října 2007 v 8:19 | Reagovat

prsim koukni se na muj blog a hlasni pro me moc te prosim kdys to tak udelas tak budu na tvuj blog chodit kazdej den ale musis napsat i komentar protoze abych vedel tvuj blog

2 Ergien Ergien | 21. října 2007 v 10:44 | Reagovat

moc pěkný, sem zvědavá co se stane dál ;)  chtělo by to další a další kapitolky,a to co nejrychleji. =P

3 Kaitlin Kaitlin | Web | 21. října 2007 v 15:09 | Reagovat

krásná kapitola..=D Jsem moc zvědavá, jak to bude pokračovat dál..=D

4 Anduel Anduel | Web | 21. října 2007 v 16:38 | Reagovat

skvělá kapitolka!:) tak koukej rychle dodat další!!! a žádný výmluvy:)

5 Melian Melian | Web | 21. října 2007 v 16:57 | Reagovat

:D bez výmluv to asi nepůjde... Ale když se zaamysím nad tím, že dneska jsem přidala, tak další by měla bejt tak víc jak za 14 dní?:D ne, teď by se mi mělo psát už lépe- mnohokrát vám děkuji, že to čtete stále! (máte se mnou trpělivost!)

6 Arka Arka | 22. října 2007 v 18:19 | Reagovat

Téda Melian, to sem nečekala. Teda jako nééé, že bych nečekala, že to bude skvělá kapitola (to jako že je skvělé kapitola!), ale podařilo se ti poněkud přesně trefit do jednoho z mých nápadů... :D Njn, máme holt stejný myšlenky:)

7 Melian Melian | Web | 22. října 2007 v 20:03 | Reagovat

cože jako fakt? teda arko! to je pro mě pocta, že mi říkáš že máme podobné myšlenky (nadme se pýchou)

8 Arka Arka | 23. října 2007 v 18:30 | Reagovat

Nepraskni ;) :D

9 Goddy,Ideen,Zuberstab atd.! Goddy,Ideen,Zuberstab atd.! | E-mail | Web | 23. října 2007 v 18:47 | Reagovat

doufejme že se tě tvá múza chytne líp  a nedá ti pokoj dokud to nenapíšeš! Já chcu další díl :D

Newim co na to napsat! dávám ti prázdniny a víkend na přidání kapitoly k čemukoliv jinému :D

10 Lucííík999 Lucííík999 | Web | 10. prosince 2007 v 13:24 | Reagovat

páni...tak dědička Havraspáru....hmm...zajímavé...no jinak já si myslím že ta kapitolka byla dobrá.....:-)fakt supa...:-)

11 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 7. února 2008 v 19:50 | Reagovat

:) Kapitolka super.. :) Já jenom, teďka jsem dost zmatená.. V minulé kapitolce si napsala, že ta teta zemřela 12.12 a teď píšeš, že Vánoce se kvapem blíží.. mě to trochu zarazilo..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama