. . . . Fantasie, jeden moudrý muž říkal, že je to brána mezi dvěma světy . . . :)

Poprava

1. září 2007 v 22:52 | by Arka |  >Arky povídky:
Je to o dívce, která si myslí, že jí před smrtí někdo zachrání... Poněkud depresivní, ale to není na vadu! Pěkná:)

Tak moc ho teď potřebovala. Potřebovala opřít se o jeho rameno, dát mu hlavu na hruď a poslouchat uklidňující rytmus jeho srdce. Potřebovala, aby jí řekl, že ji miluje a že spolu to překonají, aby ji uklidnil. Zrovna teď ho tak potřebovala a zrovna teď s ní být nemohl. Tohle bylo snad jediné místo na světě, kam za ní přijít prostě nemohl. On by pro ní udělal cokoliv, ale tohle nešlo. Bylo prostě nemožné, aby se dostal do věznice, kde byla ona.
Seděla v malé studené kobce, na zemi hnijící sláma a spousty krys. Už si zvykla, už se toho neštítila. Už se neštítila ani neskutečně ledových stěn pokrytých zaschlou krví a kousky nehtů předchozích vězňů. To, co ji trápilo, byla neuvěřitelná zima. Rozechvívala jak tělo, tak duši. I její duše se klepala, třásla se zimou a strachem. Moc potřebovala, aby přišel a zahalil jí do svého velkého pláště. Ale i když ho v duchu volala, přímo křičela, nepřišel.
Neuslyšela tiché kroky jeho kožených bot, uslyšela hlasité dupání železem pobitých bot žalářníka. Slyšela, jak postupně odemyká jedny dveře za druhými a blíží se k její cele. Byla polomrtvá strachy. Už otevřel poslední dveře mezi její celou a ním. Dup. Dup. Dup. Ten rytmus okovaných bot ji zadupával do země. Dup. Dup. Dup. Byl tak nesnesitelně blízko. Slyšela i jeho s dech. Těžký a sípavý. V normální situaci by okamžitě začala vymýšlet plán na útěk, ale to se nestalo. Její mozek už nedokázal přemýšlet. Dup. Dup. S těmi blížícími se kroky cítila téměř hmatatelný strach. Dup. Dup. Dup. A ticho. Hrobové, mrtvolné ticho. Pak se ozvalo zachřestění a klíč v zámku. V zámku její cely! Strachem málem omdlévala. Zaskřípění pantů. Ten kovový, neskutečně pronikavý zvuk se jí zarýval hluboko do mozku, do duše. V zoufalé snaze si přitiskla ruce na uši a schoulila se do klubíčka. Dveře se konečně docela otevřely a ona mohla dát ruce zase na podlahu. Její poslední naděje. Podívat se nahoru a zjistit, že místo žalářníka pro ni jde on v jeho oblečení.
Obličej měla těsně nad zemí. Nejdřív se podívala přímo nahoru a pak začala zvedat hlavu. Velmi, velmi pomalu ji zvedala a tak se jí postupně ukazoval obraz žalářníka. Boty pobité železem, černé kalhoty, ozdobná spona na pásku, černá halena a přes ni kroužková košile. Zapínání pláště u krku. Poslední vteřina naděje. A pak, jako když fouknete proti domečku z karet, tak se bořila její poslední naděje. Byl to obličej zcela cizího muže. Ani si nestačila všimnout, jak vypadá, prostě to nebyl on. Ohromná vlna zoufalství a strachu se přes ní převalila a pohltila jí.
Nemohla pomalu ani dýchat. Dusila se strachem, který ji připevnil na místo. Žalářník tam stál, čekal až se vynadívá a nelidsky si vychutnával ten strach, který z ní sálal. Konečně se pohnul. Přišel k ní a sehnul se. Na úplně zmrzlé ruce jí dal okovy. Pak ji za ty okovy zvedl. Nedokázala jít. Nedokázala se ani pořádně nadechnout. Žalářník ji přímo zvířecí silou vláčel po podlaze věznice. Po pár metrech konečně začala trochu ovládat svoje nohy, šla z části sama.
Už byli skoro venku. Měla ještě jednu naději, že bude tam někde venku mezi lidmi a že jí na poslední chvíli osvobodí. Tak zoufale si to přála! Sluce ji náhle zasáhlo do očí. Byla jako slepá, snažila se odklonit hlavu z toho příšerného světla, ale jak se různě natáčela a shýbala, žalářník jí nemilosrdně škubl s pouty a ona se natáhla na prašné nádvoří. Pak už si její oči zvykly, byla schopná se podívat okolo sebe. Mezitím jí žalářník zvedl a dost nešetrně postavil/hodil na jednoduchý vůz. Samozřejmě ji hned připoutali, ale to ona ani nevnímala. Uviděla totiž šibenici. Přejela ji pohledem a očima se zastavila na oprátce. Je zvláštní, jak může kus obyčejného provazu tak vyděsit. Vůz se dal do pohybu a razil si cestu davem. Lidi křičeli, nadávali na ni, ale pro ni to byla jen zvuková kulisa. Hledala ho. I kdyby neviděla jeho tvář, poznala by jeho plášť s kapucí přes hlavu, ale neviděla ho. Znovu ji pohltil ten strach, navzdory uklidňujícím slunečním paprskům. Očima plnýma slz se stále rozhlížela po davu, ale už věděla, že ho nenajde. Byl by se jí ukázal, dal by jí vědět, tím si byla jistá. Znovu se rozklepala. Ne zimou, slunce už ji stačilo prohřát, třásla se strachem. Strachem ze smrti. A taky zklamáním. Nepřišel jí dát ani sbohem, nerozloučil se!
Brečela tak, že vůbec neviděla. Ale ani nechtěla vidět. Nechtěla vidět nahrubo stlučená prkna, tři poslední schůdky, ten provaz... Hlavně ten. Děsila se ho. Vůz přikodrcal k šibenici. Konečně, nebo tak brzo? Těžko říct. Popravčí, jdoucí celou dobu vedle vozu, ji odpoutal a vyšel s ní nahoru. Jeden, dva, tři. Trojka je pěkné číslo, často se objevuje v pohádkách a příbězích, ale teď se jakoby omylem připletlo do hororu. Popravčí už sahá pro pytel, aby jí zakryl hlavu. Dokáže jen trhaně zakroutit hlavou. Ale on porozuměl, pytel zase odkládá a nasměruje ji k tomu správnému místu. Už se nebrání. Ztratila sílu. Teď přijde to nejhorší. Oprátka. Drsný provaz škrábe, má chuť ho setřást, zbavit se ho. On se naopak utahuje. Dýchá stále přerývaněji, nepravidelněji. Bloudí očima po divácích. Je tam? Není. Neukázal se. Popravčí už dává ruku na páku. Kéž by omdlela! Pomalý pohyb dolů... A ona nejednou padá, ale rychle. Ztratí dech. Hází sebou jak ryba vytažená z vody, bojuje aspoň o jedno nadechnutí. A pak, rána. Kulka se jí zaryje přímo do srdce. Zároveň se smrtí si uvědomí, že se rozloučil, ona to v tom výstřelu slyšela, jak jí přeje šťastnou cestu... A brzké shledání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ondra Minář Ondra Minář | 27. ledna 2008 v 20:07 | Reagovat

Arka je schopná, to už všichni dávno víme:) A tento pěkný romantický horor to jen potvrzuje:)

2 Atlan da Gonozal Atlan da Gonozal | 19. ledna 2011 v 23:09 | Reagovat

Hoj, zdravím především Arky/ho.
Zajímavej příběh ..
Mimochodem, říkal jsem si kdysy jak to jméno Arky krásně zní, jak jsem si ho dobře vymyslel, jak je originální ... jak je vidět, nebyl jsem sám .. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama