. . . . Fantasie, jeden moudrý muž říkal, že je to brána mezi dvěma světy . . . :)

O Aragornovi a A...

2. září 2007 v 13:24 | J.R.R. Tolkien |  Ztráty a nálezy
1.část: Tenhle úryvek je napsán ve třetí knize PP. Odehrává se to po tom, kdy Aragornovi Elrond řekne, že není jeho otec a kdo jsou jeho předci a tak dále. Aragorn je plný radosti, a...
2.část: Ty rodiče, s nima je to těžké, Aragorn by mohl vyprávět...:)

1.část:
Druhý den v hodině západu slunce chodil Aragorn sám po lesích, srdce se v něm radovalo a zpíval, protože byl pln naděje a svět byl krásný. A jak zpíval náhle spatřil dívku kráčející po palouku mezi bílými kmeny bříz; zůstal stát ohromen a myslel, že zabloudil do snu nebo že obdržel dar elfích pěvců, kteří dokážou přimět věci, o nichž zpívají, aby ožívaly před očima naslouchajících.
Aragorn totiž zpíval část Zpěvu o Lúthien, které vyprávěla setkání Lůthien s Berenem v Neldorethském lese. A hle, zde kráčela Lůthien před jeho očima Roklinkou, oděna ve stříbromodrém plášti, líbezná jako soumrak v Elfii; temné vlasy jí vlály poryvem větru a čelo měla obepnuto drahokamy jako hvězdami.
Aragorn chviličku hleděl mlčky, ale pak, ve strachu, že zajde a on ji víckrát neuvií na ni zavolal: "Tinúviel! Tinúviel!" tak jako Beran tenkrát za Starých časů.
Tu se k němu dívka obrátila, usmála se a řekla: "Kdo jsi? A proč mě voláš tím jménem?"
Odpověděl: "Věřil jsem totiž, že jsi opravdu Lúthien Tinúviel, o níž jsem zpíval. Jestliže však nejsi ona, nosíš její podobu."
"To říkali mnozí,"odpověděla vážně. "Přesto mi její jméno nepatří. Možná však, že můj osud nebude podobný jejímu. Ale kdo jsi ty?"
"Estel mi říkali," odpověděl, "Ale jsem Aragorn, Arathornův syn, Isildurův dědic, Pán Dúnadanů." Přesto, když to vyslovoval, cítil že rodokmen, z něhož se jeho srdce radovalo, má nyní malou cenu a je ničím ve srovnání s její důstojností a půvabem.
Dívka se však vesele zasmála a řekla: "Potom jsme vzdálení příbuzní. Vždyť já jsem Arwen, Elrondova dcera, a jmenuji se také Undómiel."
"Často se vidí," řekl Aragorn, "že v nebezpečných časech lidé ukrývají své největší poklady. A přece žasnu nad Elrondem a tvými bratry: vždyť žiji v tomto domě od dětství, a neslyšel jsem o tobě ani slova. Jak to, že jsme se ještě nesetkali? Přece tě otec neschovával zamčenou ve své klenotnici?"
"Ne," řekla a vzhlédla k horám, jež se tyčily na východě. "Bydlela jsem načas v zemi příbuzných své matky, v dalekém Lothlórienu. Teprve nedávno jsem se zas vrátila na návštěvu k otci. Už mnoho let jsem se neprocházela po Imladris."
Aragorn se podovil, protože se mu nezdála o nic starší než on, který prožil ve Středozemi sotva dvacet let. Arwen mu však pohlédla do očí a řekla: "Nediv se! Vždyť Elrondovy děti mají život Eldar."
Tu byl Aragorn zahanben, protože spatřil v jejích očích elfí světlo a moudrost mnoha dní; a přece od té hodiny miloval Arwen Undómiel, Elrondovu dceru.
2.část:
Ve dnech, které následovaly, Aragorn zmlkl a jeho matka postřehla, že se mu přihodilo něco podivného; nakonec podlehl jejímu vyptávání a pověděl jí o setkání v soumraku stromů. (Matkám se nic neutají,co…) "Můj synu," řekla Gilraen, "tvůj cíl je vysoký i pro potomka mnoha králů. Vždyť toto je nejvznešenější a nejkrásnější paní, která teď chodí po zemi. A nehodí se, aby se smrtelník ženil s rodem elfů."
"A přece máme jistý podíl na tomto rodě," řekl Aragorn, "jeli příběh mých předků, jenž jsem se učil, pravdivý."
"Je pravdivý," řekla Gilraen, "ale to bylo dávno a v jiném věku světa, než naše plémě pokleslo. Proto se bojím; vždyť bez dobré vůle Mistra Leronda bude Isildurovým dědicům brzy konec. Nemyslím ale, že v této věci budeš mít Elrondovu dobrou vůli."
"Pak budou mé dny hořké a budu chodit po divočině sám," řekl Aragorn.
"To ti bude skutečně souzeno," řekla Gilraen; třebaže však měla do jisté míry daleký zrak svého lidu, neřekla mu víc o svých předtuchách a nikomu nesdělila, co jí syn svěřil.
Elrodn však viděl mnoho věcí a četl mnohá srdce. Jednoho dne na sklonku roku povolal Aragorna do své komnaty a řekl: "Aragorne, Arathornův synu, Pane Dúnadanů, poslouchej mě! Čeká tě veliký osud, buď se povzneseš nade všechny své otce ode dnů Elendilových, nebo padneš do temnoty se všemi, kdo zbývají z tvého příbuzenstva. Nebudeš mít ani manželku, ani k sobě nepřipoutáš žádnou ženu slibem, dokud nepřijde tvůj čas a nebudeš shledán hodným.
Tu byl Aragorn znepokojen a řekl: "Je možné, že by má matka o tom promluvila?"
"To vskutku ne," řekl Elrond. "Tvé vlastní oči tě zradily. Nemluvím však pouze o své dceři. Nebudeš zatím zasnouben žádnému lidskému dítěti. Ale pokud jde o Arwen Spanilou, Paní z Imladris a Lórienu, Večernici svého lidu, je z rodu většího než tvůj a žije ve světě již tak dlouho, že ty jsi vedle ní jako roční výhonek vedle vzrostlé mladé břízy. Je příliš vysoko nad tebou. A tak, myslím, nejspíš připadáš i jí. Avšak, i kdyby tomu tak nebylo a její srdce se obrátilo k tobě, přesto by mě to bolelo pro úděl, který je na nás vložen."
"Jaký úděl to je?" řekl Aragorn.
"Že pokud zůstávám tady, budu žít s mládím Eldar," odvětil Elrond, "a až odejdu, půjde se mnou, jelikož si to zvolí."
"Chápu," řekl Aragorn, "že jsem obrátil oči k pokladu neméně drahocennému než poklad Thingolův, po kterém kdysi zatoužil Beren. Tak je mi souzeno." Pak náhle nabyl dalekého zraku svého lidu a řekl: "Ale Mistře Elronde, dny tvého pobytu konečně dobíhají a na tvé děti musí brzy padnout volba loučit se buď s tebou, nebo se Středozemí."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama