. . . . Fantasie, jeden moudrý muž říkal, že je to brána mezi dvěma světy . . . :)

7.dílek- Schopnosti

1. září 2007 v 21:06 | by Melian |  *Rok celý na ruby*
"CO SI MYSLÍŠ ŽE DĚLÁŠ?!"
"Jojo, tak jdem, stejně jsem už všechno prohrabala…"
"BLAHOPŘEJU!!! "
A/N:Tato kapitolka je taková zvláštní, tak se na mě nehněvejte!:) Opravena tentokrát Chalibdou

"Dobrý výkon Zikmunde. Tak, je tu ještě někdo, kdo má zájem o místo brankáře?! Ne? Tak tedy by jsme už mohli dojít k vybírání odražečů. Všichni zájemci- Do Vzduchu!" volal kapitán nebelvírského družstva- Dvanácterák. Lily viděla Jamese po dlouhé době jako normálního člověka, což jí docela překvapilo, že James něco takového vůbec svede, ale jinak se zabírala úplně jinými starostmi: Jane ještě pořád nepřišla. Říkala jí přece, že jde dřív a naopak že na ní na hřišti počká! Lily se ošila, jak jí těsně kolem ucha prosvištěl potlouk, kterého nezdařile odrazil jeden ze zájemců….
Odejít z konkurzu nemohla. Byla v týmu a Patrika zrovna tak. Sandra využila volné chvíle, kdy v ložnici nikdo nebyl a hrála si s Edwardem. Nikdo tu tedy nebyl, aby se po Jane podíval… Snad se jí nic nestalo… Přemýšlela nad situací Lilly a rozletěla se na opačnou stranu hřiště…
***
PLEEESK!!!
"CO SI MYSLÍŠ ŽE DĚLÁŠ?!"
"Jak milý hlásek. Co by, vrazila jsem ti facku." Vyklouzlo z pusy Jane. Když zjistila, co právě udělala a co právě řekla, zrudla až do konečků vlasů. Sneape na tom nebyl o nic lépe. Na tváři měl červený obtisk Janyiny malé ručky, ústa měl poněkud otevřené až hrozilo, že z nich ukápne nějaká slina. Když si stačil uvědomit, co ta nebelvírská holka udělala, začal měnit barvu v obličeji na modrou a ústa zaavřel a nemile se zašklebil…
"Jestli si myslíš, že mě budeš mlátit, tak to se SAKRAMENSKY PLETEŠ! Já si kvůli tobě najdu chvilku…" nedořekl větu Sneape a sklopil hůlku od Janyiného krku… Jane si nějak neuvědomila, proč přestal řvát, dokud se jí v hlavě nezačali točit obrazce…
´Ta holka se snad zbláznila! I když mi připomíná spíše Zmijozela…Což je přeci jenom lepší než statečný, čestný nebelvír, pche!...´ hlas utichl a Jane se ponořila do vzpomínek… Malý domeček, chatrč, u kterého je malý chlapec s havraními vlasy a nasedá na své koště…
Přísný obličej otce, řvoucího na svého syna.
Kouzelný bič v rukou domácího skřítka. Šrámy na malém tělíčku, na malém Sneapovi. Byl to trest za odseknutí otci…
Dva dny strávené ve sklepení bez oken, bez čerstvého vzduchu… Mastné vlasy lepící se na obličej promočený slzami…
"Dost!" ozvalo se temnou chodbou vedoucí do sklepení Bradavického hradu. Současně s tím Jane vytlačilo z cizí mysli několik nožů… Jane si uvědomila, co právě udělala… Vlezla Sneapovi do hlavy a nejen že uslyšela, co si v duchu říkal, ale také viděla jedny z nejhorších vzpomínek, které Sneape měl! A stalo se to úplně samo od sebe! Vždy před tím, když Jane chtěla někomu vniknout do mysli se musela na to soustředit a pomalu se vecpat do mysli, ale dnes…
"Promiň." Svezla se Jane po kamené stěně, dokud se neposadila. Nechtěla se podívat Sneapovi do očí, ale nemohla jinak. Zvedla je a podívala se mu do tváře. Sneapova tvář vypadala všelijak. Mísila se v něm zlost, překvapení, zahanbení, lítost, smutek a kdo ví co ještě…
"Myslím že pro McGonagalovou udělám ten úkol sám." Otočil se na podpatku a vyrazil směrem ke sklepením. Černý plášť za ním vanul, i když se vzduch ani nepohnul. Jane celá překvapená se zvedla a zamířila s koštětem v ruce na hřiště….
***
"Ať žije… Kdo vlastně? Lily, mám se radovat?"
"Koukni se na mé pravé oko!" Lily na Sandru až moc nápadně mrkla.
"BLAHOPŘEJU!!! Teda! Kde je Jane!?? Fakt moc blahopřeji, i když…. Né, zase budu sedět na tribuně sama… CO je s tebou?! Jane?" vybuchla až moc nadšeně Sandra, která právě uklidila Edwarda do jeho části pokoje.
Jane byla popravdě nadšená, že ji vzali do famfrpálového družstva a to jako odrážeče, ale přece jenom, vrtala jí hlavou ta záležitost se Severusem, teda pardon, se Sneapem. Já osobně, se jí ani nedivím… To se jen tak nevidí.Vždyť ona mu do hlavy nechtěla lézt! Věděla, že na ni je asi Sneape naštvaný, nejhorší na tom bylo, že ona za to nemohla. Nebo, bylo to špatně?
"Nic, nic! Jen tomu pořád nemohu uvěřit! 6e mě tam vzali, takové poleno… Myslím, že by jsme měli jít někdy na hřiště cvičit. Co ty na to? Lily, Patriko?" Jane neměla ponětí, proč svým kamarádkám nechtěla říct, co se stalo. Asi protože nevěděla, jestli mu (Sneapovi) opravdu nechtěla vlézt do hlavy. Nebo jestli by jí holky neodsoudily za to, že je nějaká-jiná… Nevěděla…Každopádně, třeba se to ještě nějak vysvětlí…
"Myslím, že cvičení pro tebe ani nebude potřeba… Každopádně budeme cvičit jednou týdně s celým mužstvem. Víc toho stejně nestihneme. Hlavně ty, měla by jsi se podívat na lektvary. Jsi v nich trochu pozadu." Neodpustila si Jane. Patrika na to protočila oči a vzala Jane kolem ramen: "Pojď, zajdem k Pobertů pro pár lahví máslového ležáku… Holky?! Budem ve společenské.." a už jí táhle ven z dveří.
"HEJ! Je tam někdo?" Sandra pomalu strčila do dveří chlapecké ložnice. Před nimi se rozprostřela místnost, která vypadala jako kdyby tam vybuchlo několik bomb hnojívek a to možná nejsme moc daleko od pravdy. Všude to smrdělo a celý pokoj byl vzhůru nohama- kluci. Uslyšela Jane ve své hlavě Patriky hlas. Už zas!!! Pomyslela si Jane a rychle si v hlavě začala budovat tlusté zdi, aby se k ní nikdo nedostal, ani ona do jiné mysli. Patrika ale nedala na sobě zdát nějakou změnu…
"To je divný, že tady nikdo není. V každém případě, máme alespoň možnost prohledat Siriusovi věci! Nebo Remusovi, co ten má asi v kufru?" Patrice se hned rozšířily očka nadšením a začala si prohlížet věci v pokoji. Jena trochu nejistě postávala u dveří. Potom se odvážila dojít k Jamesovy poličce, kde bylo několik lahví toho nejlepšího máslového ležáku. Jak tak procházela kolem Jamesovy postele, všimla si podivného rozloženého pergamenu. Nejdřív si myslela, že je to jen kousek počmáraného pergamenu, ale když se podívala blíž, zjistila, že je to mapa. Mapa Bradavic a …. A osob v ní!!!
"Tak co Jane, našla jsi něco?"
"Nene," schovala si Jane rychle plánek do kapsy. "Raději pojď, vemem si ty ležáky. Kluci se možná každou chvilku vrátí."
"Jojo, tak jdem, stejně jsem už všechno prohrabala… Věřila bys tomu, co nosí Sirius za značku pyžama?!" A tak holky odešly z chlapecké ložnice. Jane sice nestihla prozkoumat ten pergamen, ale slíbila sama sobě, že hned příští den se do toho pustí…
"Na Famfrpál!"
Když vypily všechny máslové ležáky, co sehnaly, zamířily do hajan. Poslední nad čím Jane, když usínala, přemýšlela, bylo nad podivným plánkem Bradavic a nad tím, jak asi všichni budou vypadat příštího dne ráno. Hm….
***
Jane probudilo tiché zahoukání sovy, která patřila Lily. Hned po tom si uvědomila, že jí hlava třeští a že leží oblečená ve své posteli. Pomalu se posadila a začala mžourat po pokoji. V pokoji byli všechny, jak se zdálo a kromě ní a Lilyiny sovy nebyl nikdo vzhůru. Všichni potichu, v Sandřině případě hlasitě, pochrupovali. Jane se překulila na kraj postele a vylezla z postele ke svému kufru, kde měla schovaných pár lektvarů z domova proti bolesti hlavy a tak dále. Rychle do sebe kopla malou lahvičku s podivným zeleným obsahem a zase si lehla do postele. Hlava ji postupně přestala bolet a dokonce zmizela otupělost a rozespalost. Což Jane sice těšilo, i kdyý to znamenalo, že asi hodinu nebude moci usnout. Chvíli tiše ležela se zavřenými očky, ale pak se začala nepokojně vrtět a překulovat. Přesně v tom okamžiku jí z kapsy od mikiny, kterou měla na sobě, vypadl poskládaný pergamen…
Jane se opět posadila a opřela se o ramene postele, potom začala postupně prozkoumávat plánek, který našla u kluků v pokoji.
Na mapě, jak se zdálo, byli opravdu Bradavice. Každý malý pokojík, dveře i okna byli pečlivě zakreslené černým brkem. V několika pokojích byli i malé tečky a když se Jane podívala z blízka, všimla si malých štítků se jmény. Některé jména jí nic neříkaly, ale když sklouzla pohledem níž, kde měla být podle všeho Nebelvírská společenská místnost, začala poznávat jména svých přátel. A když se podívala přes společenskou místnost přes schodiště do pokojů, nemohla uvěřit svým očím. Malý štítek hlásal: Jane Blue. Jane Blue! To přece bylo její jméno! (Velice zajímavé zjištění) A byla zakreslená přesně na místě, kde právě seděla. Jane se zvedla a začala potichu běhat po místnosti sem a tam. Na plánku byla vidět tečka s jejím štítkem, jak lítá sem a tam. Jane svitlo. Tohle nebyl jen tak obyčejný plánek. Ukazoval kde kdo je, co kdo dělá v jakémkoli momentě!
Tu noc toho Jane moc nenaspala. Zkoumala různé místnosti i školní pozemky. Až si všimla čtyř štítků, které se rychle pohybovali v nějaké chodbě. Jeden z nich ale podivně blikal. Štítek nesl název: Remus Lupin.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucííík999 Lucííík999 | Web | 10. prosince 2007 v 12:41 | Reagovat

Wow....jsem zvědavá jak ji to kluci vysvětlí...:D:D:D a taky jsem zvědavá jak to dopadne se Severusem..:-)ta facka určitě musela bolet....a taky zvědavá na tu její novou schopnost....no teď jsei asi zjistila že jsem strašně zvědavá co?:-)no nic..jdu dál....:D:D:D:D

2 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 7. února 2008 v 17:29 | Reagovat

Hej... Tak já jdu honem na další.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama