. . . . Fantasie, jeden moudrý muž říkal, že je to brána mezi dvěma světy . . . :)

5.dílek- Dopis

1. září 2007 v 20:56 | by Melian |  *Rok celý na ruby*
"Ubožák Remus, ten se zas dneska zřídil, co?"
"Na mě musíš srozumitelně a nahlas."
"Co se stalo? Jaká aféra?"
A/N: komu vděčím za opravu? Už je to moc dávno a tak promiňte, že vám to nepovím- Marsali, Chalibda, nebo nikdo?:)

"Dobré ráno!"
"Hmm, ahoj."
"Kolik je? Ty už jsi vstala?"
"Je brzo, ještě spi…" odvrátila se Jane od Lily a znovu se zakoukala z okna. Byla ve své dlouhé košili, ale přesto cítila, jak se jí vzduch, proudící z otevřeného okna, zarývá do její bledé pokožky a nechává po sobě takzvanou "husí kůži". Nechtěla se jít ale obléci, protože by to znamenalo, že by se musela zvednout z pohodlného sedu v okně a také jí ten ledový, "ranní" vzduch byl příjemný, alespoň neusnula.
"Tady je kosa!" zabručel někdo tlumeně z pod přikrývky na druhé straně pokoje. Jane si jen shrnula vlasy z čela a začala se věnovat zkoumáním "malé" postavičky procházející se po školních pozemcích…
Včerejšek dopadl celkem dobře. Lily trochu poučila Sandru o tom, jak je u nich oblíbený její Stepník rudý- Edward a jako pravá prefektka rozhodla, že Edward bude umístěn do rohu pokoje a pokud možno ho bude Sandra uchovávat v co největší vzdálenosti od Jane a Lily, která malého Edwarda také nezbožňovala, a pokud to bude vadit i Patrice, tak daleko i od ní. Sandra se trošku naštvala, neboť nemohla pochopit, jak se někomu Edward nemůže líbit a také nemohla jen tak zapomenout na Janyiny poznámky, ale raději opravdu Edwarda dala do rohu a kouzlem mu zabránila, aby chodil dál, než byl jeho koutek. A že tedy nebyl malý, celé dva metry čtvereční mu Sandra zabrala a upravila, aby se necítil utiskován…
Na školních pozemcích Jane zpozorovala další pohyb. Ze Zapovězeného lesa se vynořila podivná trojice. Nějaký hoch, pokulhávajíc a vedle něj další hoch, který chlapce podpíral. Do toho všeho ještě kolem nich běhal nějaký černý pes a trochu komicky vrtěl ocasem a olizoval kulhajícímu plandající ruku. Hned, jak postava, která nervózně chodila kolem jezera, spatřila nově příchozí, spěchala jim naproti a podepřela kulhajícího z druhé strany. Nakonec celá čtveřice zamířila ke srubu hajného Hagrida. Zalezla za stín hájenky a dále je už Jane pohledem nemohla vyhledat.
Pokojem se neslo tiché chrápání a Jane se rozhodla, že ponechá tento pokoj ve spací náladě. Zvedla se a zavřela okno. Potom kouzlem zahřála místnost a zamířila do její nejoblíbenější místnosti- koupelny. Umyla si hlavu a jedním švihnutím hůlky ji znovu vysušila, pak si na vlasy naplácala jakousi mast, co dostala od Johna. Její výtvor účesu zakončila dalším mávnutím hůlky a vlasy se začaly nepatrně chvět, dokud se nezvlnily a nezakroutily do jemných lokýnek. Nalíčení provedla rychlými pohyby rukou, nacvičenými po dlouhých rocích praxe při pokusu namalování její spolubydlící v Krásnohůlkách. Nejdéle jí asi trvalo vybrat si vhodné oblečení. Dlouho se hrabala ve svých kdysi úhledně vybalených svršků, dokud se nerozhodla pro volné jednoduché tričko s pohodlnými džíny. Do společenské místnosti se vydala s knížkou v podpaží…

***
"Ubožák Remus, ten se zas dneska zřídil, co?"
"Hm, ale tak zítra ho prej madam Pomfrejová zase propustí. Teda červíčku, můžeš být rád, že ses nám ztratil… Kdyby tě Remus sežral, co bychom pak řekli tvým rodičům?!" zaslechla Jane po chvíli čtení v opuštěné společenské místnosti. Vzhlédla a uviděla "Poberty", kteří právě procházeli otvorem, který jim otevřela buclatá dáma, Jane si ani nevšimli, neboť seděla v úplném rohu společenské místnosti.
"Yeeaah! Tohle ponocování mě zmáhá… Ještě pár nocí a usnu bezesným spánkem." Postěžoval si Sirius Jamesi.
"Hm, to mě říkej, ale tak máme dost času na to, abychom zas všechno dospali, ne?"
"Času do kdy?" neudržela se Jane a vstala ze svého křesla. Pobertové na ni vykuleně koukali, nejvíce Červíček neboli Petr, ale nahlas neřekli nic. Jane trochu povytáhla obočí a tázavě se na ně podívala. Nejdříve se vzpamatoval James: "No do dalšího ponocování. Ale to tě nemusí zajímat. Co tady vůbec děláš?" Jane bylo jasné, že James nemluvil tak úplně pravdu. Proč by měli ponocovat zrovna venku? Ale jak bylo už Janyiným zvykem, nahlas neřekla nic, jen si je naposledy zkoumavě změřila. Pak se zase posadila a vyhledala místo v knížce, kde skončila kvůli vyrušení Pobertů.
"Potřebujete něco? Neříkali jste náhodou, že vás to ponocování zmohlo?" řekla provokativně Jane zpoza knihy, když kluci stáli pořád na tom samém místě.
"Vlastně bych od tebe něco potřeboval." Kývnul nepatrně hlavou na kluky Sirius a posadil se na křeslo hned vedle Jane.
"Hm?" protočila oči Jane a nasadila co nejznuděnější výraz, jak jen svedla, ale popravdě byla zvědavá, co jí on může chtít… Sirius se zářivě usmál a nenápadně, aby to kluci neviděli, jí podsunul malý složený papírek. Nahlas prostě řekl: "Jakpak se ti líbil dárek, co jsem ti poslal?" mrknul na ni a s ostatníma s hlasitým řevem odkráčel do chlapeckých ložnic.
Hnojůvky! Svitlo Jane hlavou a začala rozbalovat malý list pergamenu, na kterém stálo…

***
"Teda pánové! To je pěknej prů*er! Myslíte si, že jí něco došlo?"
"Nemlaskej tak Červíčku, nesnáším to…Já myslím, že ne, viděls, jak se tvářila."
"Já teda nevim, nevypadá na někoho, kdo by uvěřil těm tvejm žvástům."
"Když jsi tak chytrej, mohls něco říct ty, Siriusi."
"Já, jsem sice nic neřekl, ale udělal. Nesněz mi celou tu čokoládu Červíčku."
"Jak to myslíš?"
"Takhle!" usmál se Sirius a z kapsy vytáhl jeden malý papírek. Jamesi se na tváři objevil úsměv a dál to neřešil, raději rychle sebral Červíčkovi čokoládu, který si ji s hlasitým mlaskáním snažil dostat do svého už tak dost zaplácaného žaludku…

***
Ahoj,
Omlouvám se, že to musím napsat, ale nahlas jsem se prostě ještě neodvážil a znáš Jamese, hned by z toho dělal vědu. Ale k věci, chtěl jsem tě pozvat na malý dýchánek u jezera. Samozřejmě jen ve dvou… Co takhle zítra hned po obědě? Byl bych opravdu rád, kdybys šla. Zatím,
Sirius

Jane vykulila na malý kousek pergamenu oči. Musela si ho přečíst dvakrát, dokud zcela nepochopila význam těch pár vět. Sirius jí právě pozval na rande, nebo mělo to být vůbec rande? A proč tam psal to o tom Jamesovi? Byla v jejich společnosti jeden den, tak jak ho mohla znát? Zakroutila hlavou, jakoby doufala, že se jí nějak vyprázdní a dojde jí, že to byl jen hloupý žert. Nepomohlo to a na to, aby odhadla, jestli to byl žert Siriuse s poberty znala až moc krátce. Chvíli si nad tím lámala hlavu, nakonec se rozhodla svěřit se holkám, které jako jediné zde znala…Její kamarádky ale řešili úplně jiný problém…

***
"Sandro! Budeš tak laskavá a pustíš mě do koupelny?!"
"Promiň, Lily, ale obsazeno!"
"Tak si pospěš, nebo mě budeš mít na svědomí a nejen mě, i všechny v mém okolí…"
"CO jsi říkala?!"
"Dělej!"
"Na mě musíš srozumitelně a nahlas."
"DĚLEJ!"
"Jo ahá, tak proč nic nekvákneš?" otevřela Sandra s ironickým šklebením na rtech…
"Sandro, myslím, že jsi přesáhla tu mezi, po které následuje výbuch. Lily klid, buď ráda, že tě tam vůbec pustila. Stejně nechápu, proč se tak rvete o tu koupelnu. Namalovaný vypadáte mnohem hůř." komentovala Patrika. Lily, místo aby vybuchla, se třikrát nadechla a vydechla a napočítala do deseti. Potom vešla do koupelny a rázně za sebou práskla dveřmi.
"Dobré ráno ve spolek." usmála se nad situací Jane a myšlenkami zabrouzdala k Angele, copak asi dělá?
"Nazdar…"
"Ty naše ranní ptáče. Cos to tu v noci prováděla?" mrkla naoko ustaraně Patrika na Jane.
"Nic, v noci jsem spala. Jen jsem se prostě vzbudila o trochu dřív. Mohu se vás na něco zeptat?"
"Hmm?"
"Dostala jsem jeden vzkaz, dopis. Potřebovala bych s tím poradit."
"Nenapínej nás tak a povídej. Od koho?"
"No, od Siriuse. Ehm…" přečetla Jane nahlas vzkaz, který jí poslal Ten onen- Sirius.
"Víš Jane, já nechci tvrdit, že to nemyslel vážně, ale on je Sirius vyhlášený sukničkář a vlastně spolu s Luciusem Malfoyem drží příčku jedna u holek. Navíc je dost zvláštní, že tam nenapsal tvoje jméno a to znáš Jamese. Nevim… ale je možné, že si chce prostě popovídat." Sandra protočila oči.
"Patriko, nedělej jí nějaké naděje, takovejhle dopis jsem od něj také dostala, před rokem. Jak to dopadlo? Já se do něj bláznivě zamilovala a pak jsem se po týdnu dozvěděla, že chodí s nějakou holkou z Havraspáru!"

***
"Dobré ráno paní profesorko McGonagalová, já jen chtěl oznámit, že Remus opět skončil na ošetřovně, Tahleta noc byla fakt docela divoká." Zaslechla Jane Jamese, jak toto tiše říká paní profesorce těsně před hodinou přeměňování. Když ale chtěla vyzvědět co se to v noci děje s Pobertama od Lily, ta jen pokrčila rameny, a že prej jí to nezajímá, protože na ošetřovně je někdo z Pobertů vlastně pořád…

***

Bylo okolo jedné hodiny odpolední a Jane se rozmýšlela, kam má jít. Právě doobědvala a vycházela z velké síně. Do pozvané schůzky zbývala jen necelé hodina a ona se ještě pořád nerozhodla, jestli tam jít, nebo ne. Možná, že jí Sirius nic moc nechce, zve jí prostě jen na malou, nevinou procházku. Jsou tu ale ještě další dvě možnosti. Buď na Jane opravdu něco vidí a chce se s ní třeba více seznámit, nebo jí zve jen tak, aby zlomil další holce zamilované srdce. Ale co když jen chce něco ututlat?! V tu chvíli Jane svitlo. Chtěl ututlat to, co si včera vyslechla a také ji chtěl nejspíš přesvědčit, aby o tom nikomu neřekla. Nebo jí chce přivést na jiné myšlenky. Proč by to ale dělal? Copak Jane vyslechla něco důležitého? Ani si nevšimla, že kráčí po chodbě sem a tam, jak se snaží přijít na ten důvod.
Nakonec, když jí zbývalo už jen deset minut do schůzky, se rozhodla, že půjde. Otočila se na podpatku a běžela směrem k jezeru, ale ještě, než stačila vylézt na pozemky…
"Jauvajs! Co blbneš?" Jane si mnula čelo a přitom koukala do známé tváře. Byl tam Sahure.
"Promiň, pospíchala jsem a nějak jsem si tě nevšimla."
"Jojo, to jsem si všiml, ale to nic. Nebudu tě dále zdržovat, když tak pospícháš." Řekl Sahure a dal si jeden neposlušný dred za ucho.
"No víš já ani tak nepospíchám. Chtěla jsem říct, je mi fakt líto, že jsem neskončila v Mrzimoru. Hrozně jsem si to přála." Jej, já blekotám. Proč jsem raději nešla? Sahure se na ní ale mile usmál a odvětil: "Hm, to mi říkej. S klukama jsme si říkali, že je to jasné, že půjdeš k nám, ale asi jsme moc na to spoléhali. Jak se ti vůbec daří v Nebelvíru? Kamarádíš se tam s někým?"
"Jo, jsou milí, všichni. Holky, s kterejma jsem na pokoji, jsou fajn a až na jednu malou aféru s mazlíčkem jedné z nich, je vše ok." Začala se Jane trochu červenat. Tak kluci fakt chtěli, aby se k nim dostala?
"Co se stalo? Jaká aféra? Hele já tě nechci zdržovat, tak pokud ti to nebude vadit, tak já tě doprovodím tam, kam máš namířeno." mrknul na Jane Sahure, a když jen přikývla, vydali se směrem na školní pozemky a zaujatě si povídali. Jane si ani nevšimla, že už dávno minula druhá hodina, a že Sirius, který seděl na břehu jezera, je překvapeně pozoruje.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucííík999 Lucííík999 | Web | 10. prosince 2007 v 9:50 | Reagovat

no tak to byla pěkná kapitolka....:-)doufám že remus není moc zřízený..a taky jsem zvědavá co si Sirius pro Jane přichystal.:-)

2 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 7. února 2008 v 17:12 | Reagovat

Hm... Ten Sahure.. je docela fajn.. Ale jsu si přečíst další... čím dál tím víc napínavější...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama