. . . . Fantasie, jeden moudrý muž říkal, že je to brána mezi dvěma světy . . . :)

4.dílek- Edward

1. září 2007 v 20:53 | by Melian |  *Rok celý na ruby*
"Omlouvám se za zpoždění, při snídani jsem na to úplně zapomněla."
"Heslo?!"
"POTTERE! NIKDO SE TI NEPROSIL O POMOC!!!"
A/N: oprava- projednou Marsali?! (Fuj, na ten obrázek se ani podívat nemohu, blééé...)

Po snídani Lily (to je ta dívka, vedle které si Jane sedla) odvedla Jane do Nebelvírské společenské místnosti. Samozřejmě než tam došly, musely absolvovat cestu hradem, vylézt schodiště, které se jim dvakrát změnilo, takže musely měnit několikrát směr, prolézt tajemným třetím patrem až nakonec došly vyčerpané před Buclatou dámu.
"Heslo?!" vyhrkla na Lily hned, jak se k ní přiblížily, a zvědavě si začala Jane prohlížet.
"Blue," odpověděla Lily a už Jane táhla do otvoru, který jim Buclatá dáma otevřela. Jane si nebyla jistá, jestli to heslo mělo něco společného s ní, nebo se jen jednalo o nějakou barvu, ale ani se o to příliš nezajímala. Totiž hned jak vešla, zkameněla úžasem. Nebelvírská společenská místnost vypadala asi takto: Celý tento prostor byl zbarven do červena a sem tam i do zlata. Po stranách a v rozích byly malé stolky a kolem nich pohodlná křesla. Také tam byl jeden velký krb, v kterém tiše praskal oheň, ale to nebylo přes ten řev, co se všude ozýval, skoro slyšet. Právě dnes měl být první vyučující den a také mezi sebou vítali nového nebelvíra. Společenskou místnost zdobil obrovský nápis: VÍTEJ JANE BLUE! A všude kolem padali růžové květy.
Jane nemohla jinak a usmála se. Hned, jak vešly, se kolem ní semkl hlouček nebelvírských a začali ji nadšeně vítat a gratulovat, podobně, jako ve velké síni. Některé z dívek ji dokonce objaly. Tolik pozornosti snad Jane nezažila, a tak zrudla jako pivoňka. V tu chvíli však nějaký černovlasý kluk vylezl na nejbližší stůl a sjednal si ticho.
"Milé dámy, milí pánové, mám tu čest, uvítat zde dalšího okouzlujícího nebelvíra. Prosím potlesk pro Jane!" v tu chvíli však do chlapce někdo strčil a ten se rozmázl o zem, jak dlouhý tak široký. Všichni se samozřejmě začali smát a rozcuchaný černovlasý kluk, kterému se mladíka povedlo shodit, se vítězoslavně postavil na to čestné místo (na stole).
"Vítám tě tu a jako čestná hlava všech pobertů, co jsou zde v místnosti, ti chci poblahopřát, že jsi se dostala právě k nám. Jmenuji se James." promluvil ten vítězoslavný po několika úklonách směrem k ní. Víc toho však též neřekl, neboť v tu chvíli na něj poslal jakési kouzlo mladík, co spadl a začala "jakási" mela. Jane na to vše koukala s otevřenou pusou, ale Lily ji nenechala kochat a raději ji odtáhla k točitým schodům, které vedly, jak Jane později zjistila, k dívčím ložnicím.
"Právě jsi mohla poznat naše poberty. Největší cvoky školy. Tedy Siriuse Blacka a Jamese Pottera, ale dál k nim patří ještě Remus Lupin a Petr." Protočila oči Lily a otevřela jedny z dveří. Sirius, Sirius, co mi to jméno říká? Zamyslela se Jane, ale v tu chvíli se před ní rozprostřela další neznámá místnost. Docela velký pokojík se čtyřmi velkými postelemi s nebesy červené až fialové barvy.
"Chtěla jsi říct okouzlujícího lamače srdcí Siriuse a tvého miláčka Jamese, ne?"
" Patriko! Nech toho, jak dlouho ti budu muset vykládat, že Jamese nemiluji!"
"Ale on tebe." Pokrčila rameny oslovená-Patrika. Jane si ji změřila od hlavy až k patě. Jak vypadala? Černé dlouhé vlasy nedbale svázané do drdolu, volné a pohodlné oblečení, upřímný úsměv na rtech a světle hnědá aktovka pod paží.
"Ajaj, další zrzka." mrkla Patrika na Jane, která se na ni s pobavením zašklebila: "Také tě ráda poznávám." No a jak to bylo dál? Lily Jane ukázala všechny možné kouty v pokoji. Patrika vše s nadšením komentovala či rozebírala sama se sebou, dokud se Lily natolik nenaštvala, že milou zlatou Patriku vykázala za dveře. Ta poslušně odešla a popřála Jane hodně zdaru k přežití s Lily v jednom pokoji. Jane z toho byla dost vyplesknutá. Moc nevěděla, co si o tom všem má myslet. Na jednu stranu byla nešťastná, že nemůže být v Mrzimoru. Na druhou stranu byla z té komedie kolem uchvácená a nadšená.
***
"Jane, máš už vybaleno? Měly bychom jít na hodinu."
"Jojo, už to budé… Dobrý, vybaleno. Ale jak mám vědět, jakou hodinu budu právě mít?"
"Na to jsem nepomyslela, dala ti McGonagalová něco jako rozvrh?"
"Nic mi nedávala."
"Tak to bude problém. Víš co, vezmi si věci na přeměňování a lektvary, ty mám mít totiž já, no a půjdeme ještě před hodinou se optat McGonagalové, kde je tvůj rozvrh." vyřešila to jednoduše Lily a po pár minutách už spolu, tedy Jane a Lily, kráčely opět po schodištích a chodbách velkých Bradavic.
***
"Dále?!"
"Dobrý den, paní profesorko, já jdu tady s Jane, ona totiž nedostala…"
"Já vím, co nedostala, Evansová. Děkuji, ale pokud vím, slečna Blue je natolik dospělá, aby alespoň mohla říct, co si přeje." sjela profesorka McGonagalová ubohou Lily. Asi neměla svůj den.
"Omlouvám se, paní profesorko. Lily mi chtěla jen pomoct. Kde tedy seženu svůj rozvrh?" zastala se Lily Jane.
"Tady ho máte," zašátrala paní profesorka v kapse a vytáhla úzký proužek pergamenu,
"Omlouvám se za zpoždění, při snídani jsem na to úplně zapomněla. Víte dnes je první školní den a jsem z toho nějaká nesvá. Teď ale už běžte. Pokud vím, první hodinu máte obě lektvary a pan Křiklan nerad na někoho čeká, i když vám by to, slečno Evansová, nejspíš prominul." rozloučila se profesorka a rychle odkráčela.
Na rozvrhu měla Jane opravdu napsáno, že její první hodina měla být právě hodina lektvarů se zmijozelskými. Potom přeměňování, péče o kouzelné tvory a nakonec kouzelné runy. Jane skoukla celý rozvrh, ale naneštěstí pro ni, měla společně s mrzimorskými pouze bylinkářství.
***
"Slečna Evansová! Vítám vás!" usmál se zářivě profesor lektvarů. "Ale kdopak je tato dáma?"
"Dobré ráno profesore. Jmenuji se Jane Blue, přešla jsem do Bradavic z Krásnohůlek."
"Z Krásnohůlek?! Výborně, tak to určitě znáte mého bratrance Fregruse, učí tam Studium černé magie…"
"Ehm jojo. Toho znám." vyhrkla nedbale Jane a popostrčila Lily směrem do třídy. Lily automaticky zamířila směrem k první lavici.
"Lily? No, nechtěla by jsi třeba, hmm, do čtvrté nebo ještě lépe do poslední lavice?" zkusila to Jane. Představa, že bude celou hodinu sedět v první lavici a koukat do obličeje profesora lektvarů se jí moc nezamlouvala.
"Co blbneš, pojď, nebo nám to místo někdo zasedne." Jane si nakvašeně Lily změřila, Kdo by chtěl do první lavice?!, ale nahlas neřekla nic. Jako na povel se do učebny vřítil jakýsi černovlasý (opět) chlapec a zabral místo vepředu.
"Hej Sneape! Tam sedím já! Sedni si někam jinam!" rozkřikla se Lily zrudlá hněvem. Chlapec, kterého oslovila, nehnul ani brvou a naopak si začal vytahovat učebnici na stůl. Lily se znovu rozkřikla a chystala se shodit jeho věci na zem, ale v tu samou chvíli přiskočil James (s ním se známe ze společenské místnosti) a mávl hůlkou. Sneape přelétl na druhou stranu třídy, jak na něj kouzlo narazilo. Pak se zhroutil do bezvědomí.
"POTTERE! NIKDO SE TI NEPROSIL O POMOC!!!" zaburácela Lily na celou třídu a vrazila Jamesovi nemalou facku. Ten celý zčervenal a začal po třídě nadšeně poskakovat a křičet: "Dotkla se mě! Viděli jste to?! Dotkla se mě! Siriusi! Viděl jsi to?!!!" Lily tím úplně dovytočil až změnila barvu pleti na ohnivě rudou. V tu chvíli do učebny vběhnul Křiklan, profesor lektvarů, a vše začal urovnávat. Nebohou a absolutně vytočenou Lily poslal, aby odvedla Severuse Sneapa na ošetřovnu a Jamesovi i hihňajícímu se Siriusovi uložil školní trest. Jane osamotněla, ale ne na dlouho. Patrika jí nabídla místo vedle sebe v poslední lavici.
"Takhle je to tu u nás furt. Lily řve, Sneape je na ošetřovně a pobertové schytají školní trest." zašeptala Patrika do ucha Jane, ale pak se začaly plně věnovat opakování z lektvarů.
***
Zbytek dopoledního vyučování proběhlo celkem dobře. Lily se na příští hodinu k žákům přidala a James se Siriusem byli celé hodiny zabráni do probírání famfrpálu, takže nikoho neotravovali, jen si vysloužili strhnutí padesáti bodů nebelvíru a další dva školní tresty.
***
Jane s přeplněným žaludkem od oběda se dokulhala do svého pokoje. S pocitem úplného přeplnění se zhroutila na postel.
"Nazdar." Jane se poplašeně rozhlédla po pokoji. Úplně v rohu pokoje se nad akvárkem krčila hnědovlasá dívčina.
"Já jsem Sandra." zahuhlala tiše, ale na Jane se pořád ani nepodívala.
"Ahoj, ty tady bydlíš s Lily a Patrikou v pokoji? Jinak já jsem Jane, Jane Blue."
"Opravdu? Jako by o tobě nemluvila celá škola… No jasně že tu bydlím, už poměrně dlouho, ještě tady s Edwardem." otočila se s nějakou věcí v rukou. Přistoupila blíž k Jane, aby si mohla lépe prohlédnout, co drží.
"Fuuuuj! Vždyť je to nějaká tarantule! DEJ JÍ PRYČ! Ona je živá?!!" dostala amok Jane a škrábala se na druhý konec postele, co nejdál od toho nechutného stvoření.
"Jakápak tarantule! Vidim, že v pavoucích se moc nevyznáš. Je to Stepník rudý. Docela vzácný druh. Žije v mudlovských lesích a je tak úžasnej! Jen si ho prohlídni. Tadyty chloupky jemňoučký a jak je malinkatej! Nejkrásnější však na něm je ta kresba. Vidíš? Vypadá jako knoflík!" rozplývala se Sandra a strkala Edwarda k Janyinému obličeji.
"Dej ho pryč! Je odpornej. Nikdy ho už takhle blízko ke mně nedávej! A není vůbec jedovatej?" Tahle reakce Sandru nepotěšila, právě naopak, dala si svého Edwarda na rameno a vytáhla ze svého školního pláště hůlku.
"Tohleto už nikdy o Edwardovi říkat nebudeš! Odvolej to!"
"Odvolat?! Tůdle! Je to ten nejhnusnější pavouk. Fuj!" rozkřikla se na oplátku Jane. Sandra se už napřahovala, že pošle na Jane nějaké kouzlo, ale Jane byla rychlejší.
"Levicorpus!" Sandra se zapotácela a vyjekla, když jí neviditelná síla popadla za kotník a škubla s ní vzhůru. Sandara vyděšeně a bezmocně visela hlavou dolů a Edward, kterého doposud měla na své rameni, spadl na zem.
"Okamžitě mě dej dolů!!! Hej! Nechej Edwarda na pokoji! Nech toho!" řvala Sandra a snažila se nějak skutálet na zem. Jane právě mířila hůlkou na Edwarda. Sandře se zúžily zorničky hrůzou a začala ječet.
"Co se to tady děje?!" vběhla do toho blázince udejchaná Lily, která ten jekot slyšela až dolů do společenské místnosti.
"Ona chce zabít mého Edwarda!" rozbrečela se Sandra. V tu chvíli však Jane mávla hůlkou a vykřikla: "Wingardium leviosa!" Edward se vznesl do vzduchu a pomalu přeletěl do svého akvárka.
"Liberacorpus!" vykřikla ještě Jane a Sandra spadla na měkkou postel.
"Co to mělo znamenat?!" sjela Lily pohledem obě přítomné. Jane připadalo, jakoby před sebou měla svou matku rozlícenou za něco, co s Angelou provedly.
"Promiň, nechtěla jsem nic udělat Edwardovy, ani tobě, ale bránit jsem se musela." Omluvila se Jane, ale na Sandru, ležící na posteli, se ani nekoukla. S těmito slovy se pak otočila a zamířila pryč z pokoje. Když odcházela, slyšela ještě Sandru, jak vysvětluje, co se dělo…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucííík999 Lucííík999 | Web | 10. prosince 2007 v 9:39 | Reagovat

no tak to se ji vůbec nedivím že se začaly hádat...fůj...já bych taky nemohla žít v jednom pokoji s pavoukem...ne fakt ne...no a jinak začíná to celkem slušně....jsem zvědavá jestli do toho zapletou ještě ti kluci z Mrzimoru..já doufám že jo...no raději jde na další kapču..třeba je to tam dozvím.....:D

2 Wampirella Wampirella | Web | 25. ledna 2008 v 10:01 | Reagovat

Páni! ty jo, to bych od Jane nečekala, že takhle zareaguje!

3 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 7. února 2008 v 16:59 | Reagovat

Heh... tak jako já se pavouků moc nebojim.. ale kdyby ke mě přišla s něčím takovým, jak je na tom obrázku nahoře.. Asi bych ho s chutí rozšlápla.. :D

4 Týna Týna | E-mail | 1. března 2008 v 20:58 | Reagovat

FUJ!!!!!!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama