. . . . Fantasie, jeden moudrý muž říkal, že je to brána mezi dvěma světy . . . :)

3.kapitolka- Pravda

1. září 2007 v 20:01 | by Melian |  *Amálie*
"Roberte, Amálie, myslím, že vám budu muset něco říct."
"Amálko, tohle už nikdy neříkej…"
"Jakýpak vtípek?"
A/N: mnoho díků Arce za opravu!:)



ŠKOLA ČAR A KOUZEL V BRADAVICÍCH
Ředitelka: Minerva McGonagallová
Vážená slečno Elunganová,
s potěšením Vám oznamujeme, že ve Škole čar a kouzel v Bradavicích počítáme se studijním místem pro Vás.
V příloze Vám zasíláme seznam všech potřebných knih a vybavení.
Školní rok začíná 1. září. Očekáváme Vaši sovu nejpozději 31. července.
Se srdečným pozdravem
Severus Sneape
Severus Sneape,
zástupce ředitele
Amálie na ten dopis koukala s otevřenými ústy… Co? Nerozuměla ani slovu. Musela si dopis přečíst asi třikrát, než jí došlo, že jí vzali na nějakou školu s potrhlým názvem a s potrhlou ředitelkou. V druhém dopise, když ho rozbalila, bylo vlastně to samé, až na to, že jí brali jinam, někam do Francie. Pak se Amálie začala chechtat. Byl to jen vtip! No jasně, dneska je apríl, taťka byl zas jednou vtipnej… Brogo hned přiběhl k Amálii a olízl jí ruku, kterou měla spuštěnou podél těla. Když ale zjistil, že se jen směje a žádný amok jí nepopadl, zase si lehnul na svou deku.
"Mami! Mami! No podívej se, a to jsi říkala, že už taťka s těmi vtípky přestal."
"Ukaž, co je to? Roberte? Už zas... Ty si nikdy nedáš pokoj, co?" usmála se zářivě Laisa na Roberta, když jí ale Amálie podala dopis, zmrznul jí úsměv na rtech.
"Jakýpak vtípek? Já jsem dneska zatím nic neudělal. Co je v tom dopise?" Laisa nebyla schopná slova. Tu obálku poznávala, ten inkoust také, před několika lety, když jí bylo jedenáct…
"Myslela jsem, že když se mě zřekli, nechají nás být. Nikdy se mi neozvali, tak proč tak najednou?!"
"Mami? Cože? Ty víš, kdo si z nás dělal legraci? On ti už někdo něco takového poslal?" zeptala se nevěřícně Amálka.
"Roberte, Amálie, myslím, že vám budu muset něco říct. Dáte si kafe?" Amálie na ní nevěřícně koukala. Cože?! Takže ona něco ví o tom dopise? A jí přišel taky? Amálie si v hlavě musela srovnat všechny informace, co se právě dozvěděla a dokázala jen přikývnout. Její taťka to vzal mnohem lépe, nevěděl o "co go". Prostě šel do kuchyně uvařit tři rozpustné kávy s mlékem a cukrem. Potom se spolu všichni posadili a Laisa, mamka, se hlasitě nadechla před tím objasňováním.
***
Amálie celý ten příběh, ten NEUVĚŘITELNÝ příběh vyslechla s otevřenými ústy. Robert na to reagoval podobně překvapeně, i když více decentně - pusu měl zavřenou. Laisa se na ně nejistě usmála a ujistila se, že ji poslouchají. Když na ní dále vyseli očima, pokračovala.
"No, a tak jsem v jedenácti odjela studovat do Krásnohůlek. Rodiče mě vídali pouze o prázdninách, a já se tak od nich dost oddělila. Ve škole jsem byla docela oblíbená, neboť jsem pocházela z dobré rodiny a má matka byla víla, takže si mě vážili, dá-li se tomu tak říct, i chlapci. Ale jak jsem vyšla školu, odstěhovala jsem se a žila se svou kamarádkou, která byla z rodiny, kde byla jediná čarodějka. No, a tak jsem se seznámila s tebou, Roberte. Když jsem doma oznámila, že si tě chci brát, přerušili se mnou veškeré styky, neboť v naší rodině nebylo zvykem si brát mudlu, teda někoho, kdo nečaroval. Od té doby jsem je neviděla a navíc má rodina někde vyhrabala jakýsi výnos proti mně, a tak nebylo pro nikoho překvapující, když soud rozhodl o zlomení mé hůlky, což vlastně znamená vyloučení z celé kouzelnické společnosti. Myslela jsem si, že na mě zapomněli a nechali mému osudu, ale zdá se, že ne." A je to venku, oddechla si Laisa. Tolik let tajení čarodějných schopností a snaha zapomenout, v ní budili nepříjemný pocit.
"Laiso, tím chceš říct, že jsi čarodějka? Vážně, myslíš to vážně?"
"Ano." Amálie tomu nemohla uvěřit. Znělo to jako z pohádky, akorát rozdíl byl v tom, že ta pohádka se stala a bude pokračovat dál, jenže v jejím znění. Bohužel, její tělo už nic dalšího nesneslo. Z ničeho nic se jí hůře dýchalo, před očima měla mžitky a vedle sebe nahmatala Brogovu teplou srst. Než upadla do toho záchvatu, slyšela vyděšené hlasy rodičů…
***
Než otevřela oči, ucítila vůni mýdla a psí srsti. Dohromady to vonělo velmi divně, ale Amálii vůně uklidňovala.
"Amálie?" uslyšela srozumitelně, ale jakoby z dálky. Po chvíli se odvážila otevřít oči. Nejdřív jen mžourala do místnosti, kde se nacházela, neboť její oči nebyly zvyklé na tolik světla, ale netrvalo dlouho a zjistila, že je v nemocnici na pohodlném bílém lůžku. Hned vedle ní na židli seděla maminka. V očích měla strach a na věčně mladém obličeji se prohloubila vráska starostí. Když ale spatřila, že se její Amálka probrala, usmála se.
"Konečně ses mi probudila, zlatíčko. Jak ti je? Ležíš už přes dvacet hodin. Měla jsem o tebe strach."
"Docela dobrý, jen mě bolí," zarazila se Amálie uprostřed věty. Co mě bolí? zamyslela se. "Všechno." rozhodla se doříct. "Co jsem udělala? Nestalo se někomu nic?"
"Nejvíce jsi ublížila sama sobě. Brogo dostal jednu přes čumák hrnečkem. Mě se nic nestalo a táta leží ve vedlejší místnosti. Ale je v pořádku, jen má zlomený nos. Promiň."
"Za co? Mami, ty za to přece nemůžeš. Řekla jsi nám něco neuvěřitelného, ale stalo se. Chyba je ve mě, né v tobě. Ty jsi nikoho nepřetáhla hrnkem a nezlomila jsi svému tátovi nos. Ani ses nezřídila tolik, abys skončila v nemocnici." Litovala se Amálie. Nebo byla to samo lítost? Všechno byla její vina. Opět někomu ublížila, opět neovládla své emoce. Nesnášela se za to.
"Amálko, tohle už nikdy neříkej… Přece za to nemůžeš." objala ji maminka a chlácholila ji jako malou. Amálie to potřebovala. Musela se uklidnit, aby nedostala další záchvat.
"Víš co? Třeba, když půjdeš na nějakou z těch škol, bez tak ti najdou nějaký lék, po kterém by jsi už neměla žádné záchvaty. Doma to všechno probereme." Amálie se usmála. Mamka měla pravdu, třeba by se mohla zbavit té své nemoci. Třeba… Úsměv na tváři se tak rozšířil, až čerstvé strupy na rtech ruply a Amálii po bradě tekla krev. Ani si toho nevšimla. Její cíl byl jasný…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MarryT MarryT | Web | 11. března 2008 v 9:52 | Reagovat

Mno já jsem hlavně zvědavá jakou školu si vybere jestli Krásnohůlky nebo Bradavice ;-)

2 Fiera Fiera | Web | 23. června 2008 v 10:31 | Reagovat

Very nice kapitola super. Jdu na další třeba ji ještě stihnu. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama