. . . . Fantasie, jeden moudrý muž říkal, že je to brána mezi dvěma světy . . . :)

3.kapitola- Zase doma

25. září 2007 v 16:23 | by Arka
Tak v téhle kapitole se toho moc nestane. Já vím, omlouvám se, ale poslední dobou jsem takříkajíc vyřízená... Snad se vám to bude líbit a za komentáře budu vděčná! : )
(pozn. Melian: Arka zase přehání! Je to super kapitolka-přimlouvám se za komentáře!)

Terezka už šla asi tři hodiny a stále nikdo nezastavoval. Měla sto chutí se otočit a vrátit se k Davidovi do Písku. Zároveň ji ale něco hnalo, aby byla už u Marie. To by ráda, ale pěšky to jejím tempem bude trvat tak dva dny a zastavit jí nikdo nechce. Musí prostě jít, jít, jít...
Koukla se na mobil. Už bylo dávno po poledni. Měla hroznou chuť zavolat Davidovi, jeho číslo měla uložené, ale jaký by to mělo smysl? Akorát by si dělal starosti. Zastavila se u jedné cedule. Sedla si, nehledě na špínu na zemi, a opřela se o železnou chladivou tyč. Chtělo se jí spát. Musela se neustále kontrolovat, aby neusnula. Nakonec ten odpočinek vzdala, akorát jí ztuhly svaly. Vstala a zase šla dál. Musela asi působit dost zuboženě, protože ušla jen pár metrů a hned jedno auto zabrzdilo.
Terezka se málem rozbrečela úlevou. Teď by nasedla ke komukoliv, už jí na tom nezáleželo. Za volantem seděl muž středního věku, na sobě měl košili a tmavé kalhoty, sako se válelo na zadním sedadle. Působil velice příjemně. Terezku ani v tu chvíli nenapadlo, že by mu mohla ušpinit sedadlo, prostě si vlezla dozadu a zeptala se, kam jede. Chlápek jel do Prahy, Terezce spadl kámen ze srdce.

* * *
"Slečno! Haló, slečno, vzbuďte se!"
Terezka se s cuknutím probrala. Nad ní se skláněl ten muž, který ji vezl. Už museli být v Praze. Ani si nepamatovala, že by usnula, ale bylo to jen dobře. Aspoň bude ještě schopná dostat se domů. Poděkovala, sebrala se a odešla. Byla v centru Prahy, tak akorát vlezla do metra a svezla se na Smíchovské nádraží. Tam si počkala na vlak a stále na černo se dostala až domů.
Terezka stála na nádraží a váhala. Kde se má schovat na noc? Bylo docela pozdě, měla by jít spát. Nejlepší by to bylo v parku, ale tam chodí hlídači, na lavičce spát nemůže. Kde ale jinde? Pomalu se vydala k parku. Však ji něco napadne. Zastavila se u svého stromu. Tady na té větvi sedávala, ty doby už jsou pryč. Neodolala a zas tam vylezla. Připadalo jí to jako před rokem, kdy tu seděla naposled. A přitom to bylo jen pár dní.
Opřela se hlavou o kmen za sebou a koukala na nádhernou, jakoby saténovou oblohu. Jak tak koukala skrz korunu stromu, pohled ji padl na jedno místo, kde pár větví a větviček rostlo blízko sebe; tvořily jakousi plošinku. Neváhala ani vteřinu a vylezla nahoru. Plošinka byla nádherně krytá listím, nikdo by ji zezdola neviděl. Pod hlavu si dala svoji tašku a schoulila se do klubíčka, aby se zahřála.
Probudily ji první paprsky slunce. Byla celá zkřehlá, ale stejně jí bylo nádherně. Zpola slezla, zpola seskočila z větve a dole se pořádně protáhla. Mobil ukazoval, že je pět hodin ráno. Dost brzo, tak se jen tak poflakovala po parku a přilehlém okolí. Byl pátek, a to se jí výborně hodilo, počká si na Marii, až půjde ze školy. Dospěla k názoru, že se Marii musí ukázat. Věděla, že jí neprozradí, byly dobré kamarádky už od dětství. David se taky musel ukázat Tomovi, aby mohl být u něho.
Velice pomalu jí uplynulo dopoledne. Pak začala mít hlad. Až to jí připomnělo, že od včerejšího malého oběda (David jí dal nějaké jídlo na cestu) vůbec nejedla. Měla u sebe svoje peníze, zatím ji finanční krize netrápila, tak si zašla do bufetu. Nebyl zrovna blízko od školy, akorát se stihla vrátit, aby jí Marie neutekla.
"Hej, Marie, Máňo!" zavolala a doběhla ji.
"No teda, Teri, co ty tu děláš? Víš, jak sem se lekla? A proč si prosim tě utekla ze školy? A teď ses jako vrátila dom?" vychrlila na ní překvapená Marie.
"Jo, vim... No, ze školy sem utekla, protože to tam už nešlo vydržet a teď o mě víš jen ty, tak to laskavě nevyřvávej na celou ulici. A domu se jen tak nevrátim, vlastně se tam už nikdy nevrátim," snažila se odpovědět jí na všechny otázky.
Povídaly si, sdělovaly zážitky a novinky, ale s něčím se Terezka nesvěřila. Nesvěřila se s Davidem a samozřejmě s ničím, co by mohlo vyvolat nepříjemné dotazy. Marie by to možná přijmula, pochopila by jí, ale ona se svěřit nepotřebovala. Po pravdě, jí se ta představa vůbec nelíbila. Tenhle pocit jí trochu mátl, vyčítala si, že jí tak důležitou věc nesvěří, ale kdyby jí to řekla, byla by to pro ní skoro stejné, jako kdyby od ní měla odejít a už nikdy se nevrátit... Zvláštní.
Marie jí sice nabízela ubytování u sebe doma, ale to Terezka zamítla. Ne, že by její matce nedůvěřovala, ale čím míň lidí o ní vědělo, tím líp. A navíc by jí její rodiče mohli zahlédnout.
Tím se ale otázka jejího bydlení nevyřešila a jí se na větvi v parku nechtělo spát pořád. Nakonec se dohodly, že bude jako noclehárnu používat jejich kůlnu. Stála vzadu na zahradě a Mariina matka (byla rozvedená) tam chodila jen minimálně.
Čas Terezce klidně utíkal, jen občas málem potkala nějakého svého rodiče, tak se musela honem ukrýt. Nebo se jednou Mariina máma spletla a myslela si, že má v kůlně sekačku. To zažila Terezka horké chvilky, kdyby se paní Čermáková podívala jen o kousek vedle, objevila by ji. Dlouhé chvíle si Terezka krátila přemýšlením o Davidovi, co asi teď dělá a kolik času ještě zbývá do chvíle, kdy se zase uvidí... Taky začala zpracovávat Marii, aby s nimi šla na ten puťák. Jen tak nenápadně naznačovala, že by bylo fajn, kdyby něco podnikly o prázdninách, které se blížily rychlým tempem.
Když už zbývaly pouhé dva dny do rozdání vysvědčení, začala Terezka Marii nezakrytě přemlouvat. Že prý má kamaráda, se kterým už to má domluvené a bylo by super, kdyby jela taky. Musí přece někdy zapomenout na školu! Nakonec, k velikému jásotu Terezky, Marie svolila. Prý to mamce nějak vysvětlí.
A tak, když byla Marie ve škole pro vízo, se Terezka odhodlala a mírně roztřesenými prsty našla v seznamu Davidovo číslo.
"Jo?" ozvalo se po chvilce tútání.
"Ahoj, tady Tereza. Nebo si snad zapomněl?" Ulevilo se jí, že ho zase slyší.
"Jé, ahoj Teri, netušil sem, že zavoláš... Tak jak ses vůbec dostala domů? A co říká Marie na ten puťák? A jak se vlastně máš?" zahltil jí otázkami.
"No, řekla bych, že asi poloviny cesty od tebe sem ušla, ale pak mě naštěstí zastavil nějakej chlap... Marie s puťákem souhlasí, což je vlastně důvod, proč ti volam. Kdy máš v úmyslu přijet? A vezmeš s sebou třeba něco jako stany, když se chystáme do přírody? Jo, a mam se dobře," odpovídala na všechno Terezka.
"Stany a všechno tohle potřebný vybavení bere Tom, je do toho celej žhavej, zvlášť, když sem mu řek, že pojede i tvoje kámoška... Je to hroznej sukničkář," řekl se smíchem David.
Rozhovor plynul, až je musela přerušit Marie, které přišla do parku a stoupla si pod strom, na kterém Terezka seděla.
"Je to v suchu, přijedou během zejtřka, už maj všechno naplánovaný, ty už musíš akorát zabalit," sdělila jí šťastná Terezka.
"O.K. Ale slib mi, že se nepůjdou nějaký dlouhý túry, já jdu na puťák poprvé... A pamatuj, jsi mi hodně dlužná, kdyby mamka zjistila, s kym a kam to vlastně jedu, zabila by mě."
"Neboj, nebudem tě přepínat. Všechno sem Davidovi řekla..." snažila se jí uklidnit Terezka.
V noci málem nespala. S úlevou vítala první sluneční paprsky, i když bylo ještě brzo. Vstala, posbírala svoje věci poházené po kůlně a pak jen tak nečině bloumala po malém prostůrku. Pak si řekla, že jí prospěje trocha pohybu a tak vyběhla ven na zahradu a pak rovnou přes plot do nedalekého lesíka. Běhala, lezla po stromech, přepadala si skvěle. Tak svobodně! Na tuhle chvíli zapomněla i na Davida. Bez cíle takhle řádila po lese, chvílemi šla, chvílemi běžela, když si řekla, že by Marie mohla být už vzhůru. Zamířila zpět a nasadila svoje nejrychlejší tempo. Za chviličku byla u plotu. Bez odrazu, jen za pomocí setrvační síly, přelétla plaňky a lehce přistála na trávníku. Vběhla do kůlny. Ani se nezadýchala, bylo to báječné.
Kolem jedné odpoledne dostala hlad, tak opatrně vylezla z kůlny a vydala se něco si koupit. Zamířila jako obvykle ke svému oblíbenu bufetu a jako obvykle se neustále ohlížela a byla ve střehu. Co kdyby jí někdo zahlédl? Třeba někdo ze školy? Pro jistotu se otočila kolem své osy. Nikde nikdo známý, mohla jít v pohodě dál.
Koupila si pořádnou bagetu a vydala se pomalu zpátky. Ušla asi sto metrů, když za sebou uslyšela nějaký povyk.
"Teri! Terezko! Héééj!"
V zápětí si uvědomila, kdo to je. Rychle se otočila a rozběhla se za dvojicí kluků s krosnami a spoustou dalších zavazadel. Těsně před Davidem zabrzdila a chvilinku váhala, jestli se mu má vrhnut okolo krku, nebo ne. Vyřešil to za ní David, který hodil na zem igelitku, co držel v ruce a objal ji. Musel se sehnout, byl o dost vyšší než ona, a když se narovnal, měla Terezka nohy kus nad zemí. Pak ji zase postavil a zem a po chvilce i políbil. Aaaaa... Tak přesně tohle potřebovala.
Za hlasitého hovoru dorazili k blízkosti Mariina domu, tak je Terezka zastavila a pro kamarádku zašla sama. Její máma doma nebyla, mohla bezstarostně dovnitř. Našla jí uprostřed rozházeného pokoje. Jak docela trefně odhadla, byla Marie strašně nervózní a popletená, takže její pomoc skutečně potřebovala. Když už se chystaly snést dolů její krosnu, vyhrkla Marie:
"Hele ale slib, že jakmile zas udělam nějakej trapas, že mě v tom nenecháš... Jinak tam nepůjdu!"
"Ale neboj, to víš, že tě podržim... A i kdyby si udělala nějakej supertrapas, tak oni se ti smát nebudou... No, aspoň ne moc," dodala, když si vzpomněla na Tomáše. Pak popadla krosnu a s Mariinou pomocí jí donesla až ke klukům. Tam nastala obvyklá představovačka, na zdvořilosti nikdo moc nedbal, všichni už se těšili na pochod. Až na Marii, samozřejmě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Melian Melian | Web | 25. září 2007 v 16:37 | Reagovat

Juchaj! Mám první komentář!:) Arko, tato kapitola se ti vážně povedla! Je to velice čtivé a vůbec mi nevadilo, že jsem už tuhle kapitolku vlastně v trochu jiné verzi četla! A ten konec, no nemohu se dočkat další části! Jinak úplně tě chápu, také nestíhám:D (což si asi všichni všimli!:) )

2 Arka Arka | 25. září 2007 v 18:27 | Reagovat

Jak se dá znázornit smajlík na červenání se?? Potřebovala bych ho ;) Díky díky a díky :-*

3 Goddy Goddy | E-mail | Web | 26. září 2007 v 17:41 | Reagovat

Márie má stejnej názor jako já!

Dokud to není poviný,veliký pohyb není potřeba :D

kapitola dobrá,ale pomalu už usínám,ani newím proč! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama