. . . . Fantasie, jeden moudrý muž říkal, že je to brána mezi dvěma světy . . . :)

3.dílek- Neobvyký začátek

1. září 2007 v 20:50 | by Melian |  *Rok celý na ruby*
"Výborně, už jste zase při smyslech."
"Já myslel že už je to rozhodnutý, ne?"
"Čokoládové žabky!"
A/N: za opravu díky Marsali:)

"Ta spí ale tvrdě. To se jen tak nevidí. Skoro celý den!"
"Ticho Henry, neřvi tak, nebo ji ještě zbudíš."
"No a co. Někdy se vzbudit stejně musí."
"Co myslíte, kam ji zařaděj?"
"Já myslel že už je to rozhodnutý, ne? Do Mrzimoru."
"Z Brumbálovy tváře se nedalo nic vyčíst a aby něco naznačil? Na to je to až moc Brumbál."
"Teda Lucu, to byla moudrá věta a pokud vím, ještě se furt neví, kam ji daj. Každý tvrdí něco jiného, každopádně téma Jane a její záhadné omdlení i kam půjde je to nejčastější. Myslíte, že kdybych ji požádal o podpis, dala by mi ho? Vydělal bych za něj určitě mění."
"Pokud ho tak nutně potřebuješ." Otevřela oči Jane. Tuto debatu totiž už docela dlouho se zájmem poslouchala.
"Ahoj Jane!" usmáli se všichni kluci zářivě.
"Tak jak ti je?"
"Hlava mi každou chvilku vybuchne a rakev, podle toho, co mi říkal Brumbál, na mě čeká za dveřmi, jinak mi nikdy nebylo lépe!"mrkla na kluky, kteří se hned začaly chechtat jak mým poznámkám, tak Henrymu, který na mě koukal s pusou dokořán. Jak málo stačí, aby se rozesmáli…
"Madam Pomfrejová naznačovala něco jako, že by tě pustila, kdyby věděla kam. Kam tě Moudrý klobouk vůbec zařadil?"
"To chceš po mě moc. Nejdřív podpis a teď takovéhle dotěrné otázky?! Brzdi!" zářivý úsměv věnovaný Jackovi.
"Hmm.." prolomil chechot Sahure, který seděl na židli hnedka za klukama. Ten kluk je nějakej tichej a k ostatním se tolik nehodí. Zamyslela se, ale hned jí přerušil hluboký tichý hlas.
"Slečno Blue?" Jane nesnášela, když jí někdo říkal slečno Blue, ale asi si už bude muset zvyknout, že vykání je zdvořilost..
"Ano?"
"Výborně, už jste zase při smyslech. Je vám už lépe? Potřeboval bych s vámi něco prodiskutovat ve své kanceláři s panem ministrem," objevil se mezi kluky usmívající se Brumbál.
Eh! S panem ministrem! Klid blázne, začalo hned uklidňovat Janyino moudřejší já, musej se s tebou jen dohodnout co dál.
"Hmm, tak dobře, ale neměla bych se před setkáním s panem ministrem trochu obléci? Nechci tvrdit, že pyžamo není ideální, ale…"
"Jistě, počkám na vás za dveřmi. Madam Pomfrejová vám určitě dá něco na sebe." Mrknul na ni Brumbál a zamířil ke dveřím. Tam se ještě otočil a oslovil tentokrát kluky: "Nevím, jestli jste to tak úplně pochopili, ale Jane se potřebuje převléci, tak by možná bylo dobré nechat ji… O samotě."
"Uvidíme se později!" zamával Jane Sahure a doběhl ostatní, kteří se už pomalu šourali ke dveřím.
Když se Jane navlékla do svých šatů, které měla na sobě při příchodu, a vyslechla si kázání madam Pomfrejové, že se večeře, kterou jí přinesli domácí skřítci, ani nedotkla, strčila si do pusy pár kousků masa a hnala se za Brumbálem, který na ni už nedočkavě čekal.
Teprve teď si mohla pořádně prohlédnout Bradavice zevnitř. Tajemné kamenné chodby, velké rádo se měnící schodiště, krásné obrazy, které vás se zájmem pozorovaly a snažily se navázat kontakt a všude hemžící se studenti, kteří na vás koukali jak na zjevení. Absolutně jiné než v Krásnohůlkách! Ale nebudeme furt srovnávat. Po dlouhém kličkování v chodbách došli k obrovskému chrliči ve tvaru orla? Nebo něco takového.
"Čokoládové žabky!" vykřikl Brumbál a chrlič se okamžitě začal otáčet a odkryl tak malé, točité schody, které nejspíš vedli přímo k Brumálově pracovně.
"Tak už jste tady Albusi!" ozvalo se okamžitě, hned jak Brumbál otevřel dveře. "A toto musí být ta všemi známá okouzlující slečna Blue! Doufám že je vám lépe." Hmm, že by se mi snažil polichotit? Nesnáším neupřímnost, ale drzá zase být nesmím. Pomyslela si Jane hořce, ale pak prostě jen zamumlala něco jako, že je jí dobře a že děkuje. Po nějakých těch zdvořilých frázích, co si ještě ministr vyměnil s Brumbálem, vyzval oba Brumbál, aby se posadili a sám si sedl za svůj honosný stůl.
"Jane, musíme probrat to, kam tě zařadíme. Mluvil jsem s Moudrým kloboukem a ten mi naznačil, že by ses nejlépe hodila do Zmijozelu," Jane zmrzl úsměv na tváři, "Nebelvíru, a nebo do Havraspáru. O Mrzimoru se sice zmínil též, ale říkal, že tam se tvé schopnosti hodí jen nepatrně. Co si o tom myslíš?"
"No, tak, tak asi to nějak takhle bude." Jane nerada nesrozumitelně blekotala, ale jinak jí to nešlo.
"A proč bych nemohla jít třeba do toho Mrzimoru?" Tentokrát se do hovoru pustil Ministr Kouzel.
"To víš, že by jsi mohla jít jak do Mrzimoru, tak do ostatních kolejí, ale neboť Moudrý klobouk naznačil, že právě tam by ses hodila nejméně, mají přednost ostatní koleje." To Jane zdrtilo. Ministr jí právě říkal, že do Mrzimoru ji určitě nepošlou, nebo to blbě pochopila?! Ale furt lepší, než aby jí poslali do Zmijozelu. Mám pořád možnost, že ji zařadí do Nebelvíru či Havraspáru a na hodiny se bude moct vídat i s klukama.
"Nakonec jsme se dohodli, že nejlepší bude, když tě přezkoušíme a podle tvých postřehů tě zařadíme do určité koleje. Na to však budeme potřebovat tvůj souhlas." Srozuměl Jane Brumbál se svým plánem tím milým hlasem.
"Přezkoušet? Co si mám pod tímhletím slovem představit?"
"Pan profesor Brumbál vás pod mým dohledem uspí a sešle na vás různé situace ve snech. No a podle toho jak se zachováte, budete zařazena do vaší koleje. Samozřejmě se ještě poradíme s Moudrým kloboukem. No a poté už budete patřit do jedné z nich. Tak co slečno, souhlasíte?" Ehm…
"A když nebudu?"
"Budeme muset najít jiný způsob, jak vás zařadit a nebo prostě budete bydlet někde mimo." odpověděl jí tentokrát Brumbál. Uaa to snad ne! Budu bydlet někde pod dozorem nějakého profesora daleko od normálních lidí! Myslím, že mi moc nedali na vybranou. Rozmýšlela se Jane, ale potom jen přikývla a pro jistotu dodala: "Tak dobře." Koukla se na Brumbála a ten se na ni spokojeně usmál.


***

Neptejte se mě, jak se Jane dostala do jakési místnosti s lehátkem, kde k tomu všemu mělo dojít. Jane si skoro nic z tohoto zážitku nepamatovala, nanejvýš to, jak se cítila, když si lehala na lehátko pod dozorem pana ministra a pak to uspávání od Brumbála. Prostě hrozný!
Několik hodin spala a prožívala ty nejpodivnější situace. Když se ale probudila, na nic si nemohla vzpomenout a Brumbál se na ni usmíval tím svým nic neříkajícím milým úsměvem, takže kdo ví, co se odehrávalo. (No kdo ví, to je přeci jasné, že? Brumbál a Ministr Kouzel!)
Poté byla Jane odkázána na pospas sama sobě, neboť ministr s Brumbálem šli všechno někam sepsat a prodiskutovat s Moudrým kloboukem. Brumbál ale neopomenul, aby Jane nabídl sušenky a lahodný černý čaj.
Momentálně Jane prožívala úzkost, strach, vyčerpání. Jojo, ono vlasně o nic nejde. Ale co když ji zařaděj do Zmijozelu? Ne, to by jí přece neudělali! V tu chvíli záviděla všem lidem, co byli normálně zařazeni do své koleje. (Samozřejmě všem, kteří se zařadili do Mrzimoru, Nebelvíru či Havraspáru do Zmijozelu né!)
Už z toho všeho byla poněkud zcvoklá, a tak se nedivte, když po pár minutách usnula! Chrrr…

***

Absolutně uzdravená a vyspatá na několik nocí dopředu se Jane podívala na obraz v zrcadle, kde se šklebilo jakési divné stvoření. Bylo asi hodně brzo ráno, neboť když jste vyhlédli z okna, mohli jste spatřit, jak se na obloze třpytily pouze čerstvé červánky. Aby vám bylo jasné, tak Jane je v místnosti, zase absolutně jiné, než kde usnula. Je to pokoj pro hosty, krásný, čisťoučký, už dlouho neobydlený pokojík. Brumbál ji sem přivedl hned jak se vzbudila s tím, že příští den (vlastně už dnes) ji ve Velké síni při snídani Moudrý klobouk konečně zařadí. Usnout a spát pro ní bylo opravdu těžké, a tak jí sem skřítci přinesli různé knihy a také pár jejích věcí, kde nechyběl ani její milovaný discman! Celou tu dobu, kdy ostatní chrněli a nechali si zdát o těch nejpodivuhodnějších věcech, si Jane prostě četla takovou podivnou knihu o zakázaných lektvarech (kde tu knihu skřítci vůbec vzali?!) se sluchátky na uších.
Její šklebení v zrcadle se změnilo na odpor. Vypadala totiž opravdu komicky a odpudivě. Vlasy měla mastné, rozcuchané a až moc rovné. Pleť měla úplně bílou (pomalu jako smrtka) s černými kruhy pod očima (což taky nechápu, jak může mít někdo kruhy pod očima po, no asi tak čtyřiceti šesti hodinách spánku). A proto Jane netrvalo dlouho a zalezla do sprchy, kde na sebe nechala proudit potoky, ba přímo řeky vody.
"Madam? Pan profesor Brumbál mě posílá, abych vás odvedla do Velké síně." Objevila se po nějaké době Jane v pokoji jakási skřítka s pár hadry na prsou. Jane rychle odložila knihu a následovala ji spletitými chodbami hradem. Musel to bejt dost zajímavý pohled, na Jane a na malou skřítku, která téměř běžela, aby se Jane nemusela přizpůsobit jejímu tempu. Někdy jí těch skřítků bylo fakt líto, kdyby se myli a trochu upravovali, byla by to přeci docela milá stvoření a takovýhle osud si přece nezaslouží. Potom ale už došli k Velké síni a skřítka s malou úklonou luskla prsty a zmizela.
"Tak už jste tady, slečno Blue, už na vás čekáme," přivítala Jane profesorka s pevně semknutými rty a opět následovalo to nepříjemné projití celou síní. Moudrý klobouk už na ni čekal na její židli a ona se zatajeným dechem usedla.
"Tak se vidíme již podruhé, ale s tím rozdílem, že tentokrát vím, kam tě zařadit. Rozhodl jsem se po výsledku toho, co mi o tobě řekl Brumbál. Není tedy pochyb, že to bude: NEBELVÍR!!!" V krku jí vyprahlo, stále ještě doufala, že by to mohl být Mrzimor. Smutně pohlédla k Mrzimorskému stolu a vyhledala očima čtveřici kluků, kteří si spolu zaujatě povídali, všichni až na Sahure, který na ní hleděl stejným výrazem, jako měla ona. Rychle uhnula očima a zamířila k Nebelvírskému stolu, kde už všichni nadšeně jásali. Sedla si na úplný kraj, vedle nějaké dívky, která měla též zrzavé vlasy. Dívka se jí představila, jako Lily, ale víc si toho říct nestihly. Od učitelského stolu se ozvalo hlasité zaťukání na skleničku a Brumbál povstal a poblahopřál směrem k Nebelvírům a Jane, jakoby vůbec netušil, že půjde zrovna tam. Pak tleskl do dlaní a na stolech se objevila spousta jídla a Jane, která byla opět hladová se rozhodla, že zažene svůj, dalo by se říci smutek, topinkou s marmeládou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucííík999 Lucííík999 | Web | 10. prosince 2007 v 9:27 | Reagovat

no ve skrytu duše jsem tajně doufala že se do toho Mrzimoru dostane...:-(no nevadí..uričtě se to bude nějak zajímavě vyvíjet...:-)jinak musím ti říct že se mi strašně líbí jak píšeš...:-)

2 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 7. února 2008 v 16:50 | Reagovat

No... nebelvír není špatnej, ale přece jsem jenom doufala, že ji šoupneš do toho mrzimoru.. :) Ale zase je Nebelvír tak nějak lepší než Zmijozel... i když zmijozeláky mám radši.. Třeba Draco, tak je upa k sežrání... ;op

3 ClaireM ClaireM | Web | 27. prosince 2008 v 18:06 | Reagovat

Já to tušila, že jí pošleš do nebelvíru. A mám z toho upřímnou radost, nebelvír je nej. :D

Jinak skvělá povídka, jdu honem na další kapču.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama