. . . . Fantasie, jeden moudrý muž říkal, že je to brána mezi dvěma světy . . . :)

2. kapitola- Co se dělo v Písku

9. září 2007 v 18:45 | by Arka
Tak tahle kapitola je krapet delší, ale nechtělo se mi jí rozdělovat a tak... Znáte : ) Je bez opravy, takže se omlouvám za chyby, kdyby nááááhodou měl někdo zájem a čas se mi uvázat za betu, byla bych jen ráda! Takže pěkné čtení a pls zanechte nějakej dojem! : )

Písek je velké město. Někdo by právě teď mohl namítnout, že to není pravda, že Praha je daleko větší. Je to ale velké město pro toho, kdo v něm hledá jednoho jediného člověka, který se ještě ke všemu snaží ukrýt. Měla ale plán. Předpokládala, že pokud je to stejný případ jako ona, bude se schovávat ve stejném městě. Jí taky dělalo problémy odjet, měla jakýsi pocit, že tím riskuje. Podle všeho bude potřebovat peníze, proto si asi najde práci. A co může dělat se svými schopnostmi? Něco jako vyhazovače nebo zápasníka. Pro začátek by mohla obejít pár klubů a discoték, jen tak se poohlédnout.
Terezka sice netušila, jak ho chce najít, když ani moc neví, jak vypadá. V tom blogu byl jen velice omezený popis. Stejně ale v ní hlodal pocit, že by ho mohla najít pomocí toho svého drsného já.
Zvolila celkem náhodný směr a vyrazila do ulic. Bylo už docela pozdě, všude svítily neonové nápisy, a tak nebylo těžké najít noční kluby a discotéky. Jen tak náhodně vlézala do různých podniků a zase odcházela, když tam nepotkala nikoho zajímavého.
Asi po hodině ji zaujal jeden bar, ve kterém bylo jaksi rušno. Vstoupila, ale hned u vchodu narazila na překážku: spousty lidí. Energicky se začala cpát vpřed a když minula asi čtyři čumily, byl před ní najednou volný prostor. Vlastně ne tak docela volný. V relativně pravidelném kruhu, který utvořili lidé stojící okolo, byli tři chlapi. Dva byli zaklesnuti v podivné pozici, vzájemně se snažili uškrtit. Třetí poskakoval okolo nich a sem tam praštil či kopnul jednoho z mužů. I když byli dva proti jednomu, nezdálo se Terezce, že by ten jeden nějak významně prohrával. Pozice bojujících se rychle měnily, jednou měl navrch ten a pak zas tenhle. Ale najednou Terezku napadlo, že by tomu jednomu přece měla pomoct. Cítila to jako povinnost, už se jí zase zmocňovalo její bojové já. Neočekávaně vstoupila do kruhu bojujících a rovnou srazila jednoho chlápka, co k ní stál zády, na kolena. Diváci byli nejdřív trochu v šoku, ale brzy zjistili, že když se neznámá zapojila do sporu, je to daleko zajímavější. Ovšem když se Terezka spojila a začala spolupracovat s dobře se ohánějícím mužem, bylo brzy po boji. Dva chlápci, jak se později Terezka dozvěděla, pěkní gauneři, leželi na zemi hezky vedle sebe a pro Terezku zatím neznámý stál triumfálně nad nimi.
Teprve teď si ho mohla Terezka prohlédnout. Byl neurčitého věku, obličejem tak na sedmnáct. Tomu ale odporovala jeho výška, která spolu s tmavým oblečením dokreslovala jeho poněkud zanedbaný vzhled. Tmavé, dlouhé vlasy mu padaly do obličeje a téměř zakrývaly také tmavé oči. Dýchal trochu zrychleně, ale jinak už byl docela klidný. Obrátil se k Terezce.
"Nevim, proč si mi pomohla, ale každopádně ti děkuju. Asi bych na to potřeboval trochu víc času, bejt sám," ušklíbl se a šel k baru. Terezka ho ale dohnala.
"Hele, počkej. Chci se tě na něco zeptat," snažila se ho zastavit.
"No tak se ptej, když tě to tak zajímá," řekl a kývl na barmana, asi starého známého.
"Kde ses naučil takhle se prát?" vypálila hned Terezka.
"Mistr Yoda mě vyučil." Další škleb. "A co ty? Ještě sem neviděl holku, která by se takhle dobře rvala," oplatil jí otázku.
"Dík za kompliment, já byla u Obi-wana." Chvilku přemýšlela a pak se opatrně zeptala: "Ty jsi David, že jo?"
"A jak si na tohle přišla?" otočil se k ní najednou plný zájmu.
"No, já... Dobře. Povím ti to celý od začátku, ikdyž... Dobře." Na chvíli se odmlčela, aby si srovnala myšlenky. "Začalo to někdy před rokem, možná rokem a půl. Když mě někdo vyprovokoval nebo ohrožoval, přestala sem se ovládat a zmlátila ho. Pak jako bych se probrala z tranzu, nic sem si nepamatovala. Nikdy sem nikoho nezabila, ale většinou to bylo o vlásek. Jako kdybych prostě věděla, kam ho praštit tak, aby to přežil, ale hodně ho to bolelo. Samozřejmě sem z toho měla hrozný problémy jak ve škole, tak doma. Dokonce na mě poslali nějakou doktorku či co. Potom se to začalo zlepšovat, teď už si to vždycky pamatuju, ale ty nekonečný problémy... Musela sem utýct," dořekla a váhavě se podívala na Davida. Ten jen seděl, nehybný jako kus ledu.
"Wow. To je... síla. Mě se totiž dělo to samý. Nechápu to a navíc nechápu, jak si mě našla," promluvil konečně a Terezka si mohla oddechnout, že předpokládala správně.
"No, napadlo mě, že by na tom mohl bejt někdo stejně jako já, a tak sem se koukla na internet. Našla sem blog asi nějaký tvý učitelky. Psala tam o tobě." Terezka si uvědomila, že se ještě nepředstavila. "Já se jmenuju Tereza, ale všichni mi říkají Terezka. Nějak sem si na to zvykla."
David přikývl a podal jí ruku. "Těší mě, a to opravdu." řekl a připojil snad první neironický úsměv. "Zakotvil sem tady, pracuju tu jako vyhazovač nebo tak nějak. Nechtěla bys to taky vyzkoušet? Můžu se zeptat šéfa..." nabízel přátelsky.
"No, víš, já nejsem odtud. Přijela sem z Prahy a mam takovej pocit, že bych se tam měla vrátit. Nevim, jak to vysvětlit," zrozpačitěla Terezka.
"Chápu. Já zas jako kdybych měl chránit jednoho svýho kámoše. Sme v podstatě stejně starý a bydleli sme kousek od sebe, pak sme byli spolužáci a tak. Vždycky jsem byl ten silnější, chápeš. Ale posledních pár let jako kdybych věděl, kdy mu něco hrozí. Třeba když ho málem přejelo auto, věděl sem to dopředu a zastavil ho," rozpovídal se pro změnu on.
"Jo, to sedí. Já zase svojí kámošku Marii zachránila před nějakým zlodějíčkem, co chtěl vykrást jejich dům, když byla doma sama," řekla s úsměvem, ale pak zvážněla. "A právě proto se chci vrátit. Sem z toho nervózní."
"Hele, dostal sem nápad. Co kdybych přemluvil toho kámoše, Toma, ať si s náma vyjede na takovej výlet... Škola pro něj nic moc neznamená, je spíš zapálenej do muziky, podle mě pojede," zapáleně předložil Terezce svůj plán.
"No, nápad je to dobrej, ale má pár slabejch míst. Třeba co s nim hodláš dělat, až dorazíme k nám? Protože Marie je úplnej blázen do školy, ta se překecat nedá. Nebo jak mu hodláš vysvětlit, že my dva spolu jen tak někam jedeme a chceme ho mít u toho? A hlavně, čím to chceš jako jet?"
Čím déle si povídali, tím víc byla Terezka ráda, že ho našla. Už tak dlouho si s nikým nepovídala! A teď si s ním může popovídat i o věcech, se kterými by se nikomu jinému nikdy nesvěřila! A z jeho výrazu bylo znát, že on je na tom obdobně. Povídali si ještě dlouho, až musela utahaná Terezka pořádně zívnout. V tom okamžiku si David uvědomil, že byla skoro celý den někde lítala a že nemá kde spát. Ihned ji zavedl do svého bytečku, jak mu s oblibou říkal. Byl to ale dost honosný název, protože celý ten byteček se skládal z jedné místnosti na spaní apod., druhá místnost byla koupelnička se záchodem. Rozlohu to mělo asi 20 m2, ale Terezce se to stejně zdálo jako palác. A to i přes to, že se nalézal přímo nad barem, tudíž tam bylo i teď docela hlučno.
David se ukázal jako gentleman, půjčil jí ručník i jedno velké tričko, místo noční košile. A mezitím, co ze sebe Terezka smívala všechnu špínu a pot, jí připravil postel a sám si ustlal vedle ní na zemi.
I když Terezka spala, probírala si všechno, co se toho dne stalo. Už definitivně opustila život neposlušné studentky a utekla z domova. Ani se jí nestýskalo, nebylo jí líto rodičů. Nejspíš se jim jen ulevilo, když problémové dítě zmizelo z jejich života. A Terezce se zas ulevilo, že všechny její předpoklady byly správné a že našla někoho takového, jako je ona. Tento objev byl pro ní a jistě i pro Davida velice důležitý. Když už jsou dva, proč by jich nemohlo být víc? Ale spekulacemi se teď nechtěla zabývat. Raději si prošla jejich plán. Ten Davidův nakonec neuskuteční, protože měl moc chyb a byl by těžko proveditelný. Nakonec se dohodli na tom, že Terezka zase odjede zpátky k Marii a bude se tam někde skrývat. Tak prostě počkají až do velkých prázdnin, on pak vezme Toma a stopem dojedou až do Prahy. Terezka mezitím přemluví Marii, aby s nimi šla na puťák. No a pak se prostě uvidí. Nebyl to nějak zvlášť dobrý plán, ale nic lepšího je nenapadlo.
Pak Terezka konečně pořádně usnula a propadla se do víru snů. Nejdřív se jí zdály obyčejné, normální sny, ale ty pak najednou ustoupily jednomu zvláštnímu. Byl to ten nejživejší sen, jaký se Terezce kdy zdál. Stála v podivné místnosti, spíš to bylo něco jako jeskyně nebo tak, bylo to totiž vybudováno ve skále. Nikde nebyl viditelný zdroj světla, ale přesto tam viděla. Kolem stěn byly rozestavěné jakési vitríny, v každé byl nějaký šperk. Prsten, řetízek s přívěškem, náramek, jedna prazvláštní náušnice. Co ale bylo na té místnosti nejzvláštnější, byla hudba. Nepocházela z nějakého přehrávače, jako by vycházela z ní samotné. Byla to nádherná hudba. Zněla až nadpozemsky krásně. Terezka ji nedokázala zařadit do nějakého stylu, ani nedokázala určit nástroje, které ji hrají.

* * *
"Terezko, Teri! Vstávej!"
Se škubnutím se probrala a ihned se zvedla do sedu.
"Už musim do práce, obleč se a přiď dolů, jo?" řekl David a odešel.
Mírně zmatená Terezka měla sto chutí kašlat na něj a ještě aspoň hodinu spát, ale pak zahlédla Davidův budík. Ručičky ukazovaly půl deváté, tudíž nejvyšší čas vstávat. Už se chystala vylézt z postele, když si uvědomila další věc. Při spaní se jí košile vhrnula až na břicho a... A taky si odkopala peřinu. Měla tolik rozumu, aby si večer nechala kalhotky, ale stejně to není příjemný pocit...
Dole v baru našla Davida za barem.
"Myslela sem, že děláš vyhazovače a ne barmana..." podivila se Terezka.
"No, potřebovali záskok, tak sem to vzal. Po ránu tu neni takovejch opilejch lidí, takže nemam moc práce..." usmál se na ni. "Nechtěla bys mi s tim pomoct? Naučíš se to rychle, neboj," začal jí přemlouvat, ale Terezka rychle odmítla.
"Na tohle nejsem stavěná. Fakt ne, do tohohle mě netahej..."
"Ale no tak, nebuď labuť. Jinak si o tobě začnu myslet, že si baba," snažil se a nakonec se mu to i povedlo. Terezka přelezla pult a začala obsluhovat. Moc lidí tam nebylo, to bylo její jediné štěstí. Po asi půl hodině se ale zaběhala a začalo jí to i docela bavit. Mezi objednávkami si povídala s Davidem, dozvěděla se na něj spousty zajímavých věcí. On se ovšem dozvěděl i něco o ní, prostě se seznámili. O tom, jak vypadala před probuzením, naštěstí mlčel, zbytečně to nerozmazával.
Touto zábavou strávila Terezka s Davidem celé dopoledne, pak přišel skutečný barman. Oni dva se tedy museli stáhnout k jednomu stolku. Tam se ho Terezka zeptala, co vlastně celý den dělá, když zrovna nezklidňuje agresivní hosty. Na to David odpověděl, že přesně to, co teď. Prostě sedí u stolku, popíjí nějaký drink a povídá si se stálými zákazníky. A při tom samozřejmě sleduje všechny ostatní.
Z rozhovoru je náhle vyrušil příchod nějakého kluka. Chtěl už pozdravit Davida, ale všiml si dívky naproti němu.
"Ahoj... Chtěl sem si přisednout, ale vidim, že už společnost máš, takže nebudu rušit..." řekl s úsměvem a s nápadným mrkáním se už chtěl vzdálit, když ho David zadržel.
"Ale ne, vůbec nebudeš rušit. Tohle je Tereza a tohle Tomáš." představil je a významně se na Terezku podíval. Ta pochopila. "Terezka je moje... sestřenice," dodal.
Na ty slova se tvář Toma, pohledného kluka s kaštanovými kratšími vlasy a modrýma očima, doslova rozzářila. Hned si přitáhl židli a začal se živě bavit s Terezkou. Davida jako by neviděl. Jak ho tak Terezka pozorovala, začalo mu to docela vadit. Pak už to očividně nemohl snášet dál, a tak se sebral, že jim dojde pro další pití. Terezka hned vstala, že mu pomůže. Když se dostatečně vzdálili, David hned spustil.
"Co blázníš, vždyť on tě tam úplně balí! Jak s nim můžeš takhle flirtovat!" chtěl toho říct asi víc, ale Terezka ho radši zastavila.
"Hele, počkej. Zaprvé tam flirtuje on se mnou, ne já s ním. Zadruhé nevim, proč si myslíš, že bych se jim sbalit nechala. A zatřetí si za to můžeš celkem sám, neměl si říkat, že sem tvoje sestřenice. Kdybys řekl, že sem tvoje holka, nechal by mě na pokoji." Po tomto proslovu se z Davidova pohledu ztratila většina žárlivosti, co tam byla dřív. Ovšem ne všechna. Beze slova vzal plné skleničky a vrátil se ke stolu. "Všichni kluci sou stejný..." řekla si jen tak pro sebe Terezka a následovala ho. Pak se ale snažila být míň vstřícná k Tomovi a víc zapojovala do rozhovoru Davida.
Pomalu uplynulo i odpoledne, když si Terezka uvědomila, že by měla už jet. David ani Tom o tom ovšem nechtěli ani slyšet, stejně už bylo moc pozdě. Nechala se tady přemluvit a zůstala až do večera.

* * *
"Hele, nemyslíš, že by bylo nakonec lepší mu řeknout, že si moje holka?" zeptal se David, když konečně osaměli v jeho bytečku.
"No na to je teď trochu pozdě, nemyslíš?" odpověděla Terezka, sušíc si v koupelně vlasy ručníkem.
"Trochu sem si to rozmyslel. Mohl bych říct, že sem se předtim styděl, ale když sem viděl, jak se na tebe lepí, už mu to musim říct. Co ty na to?"
"Ale jo, to by šlo... Ale víš, že aby nás skutečně pokládal za pár, musíme se tak i chovat?" vyslovila Terezka tu ožehavou otázku, na kterou myslela už hodně dlouho. Pak si uvázala turban a sedla si na druhou stranu postele, než seděl David.
No... Tak by sme to měli... vyzkoušet." řekl, najednou se otočil a bez varování Terezku políbil.
Když se od ní konečně odtáhl, seděla Terezka jak zmražená. Na tváři jí ztuhl výraz překvapení, trvalo jí docela dlouho, než se vzpamatovala. Pak se zmateně pokusila říct mu, že s tím nesouhlasí, ale nebyla si jistá, jestli tomu všemu porozumí, když tomu nerozuměla ani ona sama. Nakonec rozpačitě zamumlala "dobrou" a lehla si. Ale ještě dlouho nemohla usnout, místo toho poslouchala, jak David dýchá a jak jí buší srdce.
Ráno vstala a byla tak unavená, jako kdyby vůbec nespala. Celou noc i ve snech myslela na Davida a vše kolem něj. Bylo docela brzo, ale stejně se oblékla a sešla dolů do baru. David tam byl, seděl u svého oblíbeného stolku a pozoroval dění kolem. Terezka si přisedla.
"Dobré ráno," začala a když se ozvala odpověď, pokračovala. "Už se jen posbíram svý věci a pojedu..."
"Dobře. Ale pamatuj si, že musíš bejt hrozně opatrná. Jestli na tu Marii nebo jak se jmenuje chceš dohlížet, musíš bejt neustále blízko ní a to znamená mezi lidma. Nesmíš se prozradit, protože pak by tě zavřeli a to... by bylo dost blbý," mluvil k ní starostlivě.
Terezka se usmála. "Ale i kdyby mě zavřeli, ty bys mě přece osvobodil, nemusim se ničeho bát..." škárlila ho. A pak... najednou měla chuť políbit ho. Málem se už k němu naklonila, když se ovládla.
Pak se Terezka vrátila nahoru a sehnala všechny své věci a pár davidových. Řekl jí, ať si vezme nějaké jeho tričko a další oblečení, nebude přece chodit jen v jednom. Když opět přišla dolů, aby se jen rozloučila a odešla, u Davidova stolu seděl Tomáš, asi se ulil ze školy. Díval se na ní tak nějak divně, David už mu to řekl.
Už si chtěla přitáhnout židli, když si ale řekla, že neposedí dlouho a že teď je přece Davidova holka. Tak si mu prostě sedla na klín. Davida tím docela překvapila, ale nedal nic najevo. Zato Tom se zatvářil dost kysele.
Chvilku si tam s nimi povídala, pak se rozloučila a stoupla si, že už půjde. David ji ale zadržel, přitáhl ji k sobě a znovu ji políbil, i když ne tak opravdově jako prve. Hned měla lepší náladu, když odcházela. Za jak dlouho ho zas uvidí? Za jak dlouho si zase budou hrát na pár?
Šla zase k té silnici, po které přijela, a stopovala. Docela dlouho nikdo nezastavil, ale pak konečně přibrzdilo auto. Terezka ho musela doběhnout, zastavilo kus před ní. Když se ale koukla, kdo jí to zastavil, zaváhala. Jeden starší chlap řídil a další jemu podobný seděl vzadu. Má nastoupit a riskovat komplikace? Nebo má doufat, že zastaví i někdo jiný? Nevěděla. Doufala, že jí napoví její druhé já, ale to mlčelo jako zařezané.
Řidiče to už přestávalo bavit, jak ta kost váhá, jestli má nastoupit. Ze zkušenosti ale věděl, že násilím nic nezíská. Usmál se tedy. Jeden malý úsměv dokáže vyřešit mnohé.
Pro Terezku bylo vyřešeno. Tenhle úsměv jí natolik připomněl všechny úchyly, se kterými se už setkala, aby měla jasno. Opětovala mu úsměv a řekla, ať jedou dál, že se moc omlouvá, ale počká na další auto. Chlap za volantem nevěděl, jak na to reagovat. Má jet dál? Vždyť tohle je snad první opravdu hezká holka, která stopuje. Nebo jí má ještě přemlouvat? To určitě nepomůže. Má ji zatáhnout do auta násilím? To by normálně asi udělal, ale teď měl takový nejasný pocit, že by to nemuselo vyjít. Chvilku jen seděl a promýšlel to, když se Terezka sebrala a šla dál. Jemu tedy nezbylo nic jiného, než jet taky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Melian Melian | Web | 11. září 2007 v 17:56 | Reagovat

nádhera! Ach ty moje šikovná Arko!:))

2 Goddy Goddy | E-mail | Web | 11. září 2007 v 18:29 | Reagovat

další díl! Je to užhooooo :) zajimá mě co bude dál :)

3 Marsali Marsali | Web | 11. září 2007 v 18:47 | Reagovat

Ahoj Arko, no, poskytnu ti delší komentář, snad potěší a pokud ne, Komen.

No, povídka na mě působí velice pěkně, příběh zajímavý a i slohově je zpracovaný dobře. Celkově mě to zaujalo, ale jestliže budeš mít málo komentářů, nevěš hlavu. Na internetu je spousta podobných povídek a čtenáří se specializují na HP, takže není divu, že se téhle povídky bojí. Pokud ji už přečtou, jsou líní okomentovat. Je to normální a je to v pořádku. Pokud by ses vážně chtěla dočkat nějakého ocenění, obejdi sosáky a najdi si nějakou betu. Opravenou povídku přidej na fan, Melian ví. Tam se komentářů dočkáš, jestli chceš, čtenáře ti přivedu, protože by byla škoda, aby tahle povídka upadla v zapomění. Já tyhle příběhy moc nemusím, ale dám ti šanci, tak si jí važ a pěkně piš, jasné? :) Tak se těším na další kapču a pokud možno na odpověď, ju? PaPa

4 Arka Arka | 11. září 2007 v 19:40 | Reagovat

Marsali: Já teď mam docela málo času a tak nevím, jestli bych se týhle povídce dokázala věnovat nějak soustředěnějc, chápeš... Takže nevim, jestli by se na nějakým fanu chytla a jestli v ní budu vůbec nějak dlohodobějc pokračovat... Melian mě musela překecat, abych to dala vůbec sem :) Samosebou bych chtěla nějaký čtenáře a komentáře atd., ale skromný publikum zatim stačí :) Až se zajedu na nový škole a budu mít třeba i víc času a energie, uvidim. Jinak samozřejmě moc děkuju za šanci a komentář vůbec!! Potěšil ;)

5 Arka Arka | 11. září 2007 v 19:49 | Reagovat

Jéé... Kdybyste viděli, jak se já červenááám... :-* Děkuji, holky moje:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama