. . . . Fantasie, jeden moudrý muž říkal, že je to brána mezi dvěma světy . . . :)

2.dílek- Zařazování

1. září 2007 v 20:42 | by Melian |  *Rok celý na ruby*
"Ale ale, vy musíte být slečna Blue?"
"Ano, pošlu tě do Zmijozelu"
"Co se stalo, ehm, pane profesore Brumbále?"
A/N: tuto povídku, pokud mě paměť dobře slouží opravila Marsali, takže mnoho díků!

Cesta uběhla jako voda a než se Jane nadála, Bradavický express zastavil a ona za doprovodu vysmátých kluků vylezla na nástupiště. Všude pobíhala spousta studentů v černých hábitech. Není černá nádherná barva? pomyslela si Jane. Další důkaz že Bradavice budou lepší než Krásnohůlky. Abyste tomu rozuměli, v Krásnohůlkách museli nosit buď modrou nebo růžovou.
"Prvňáci ke mně! Prvňáci aaa ach ano, prvňáci a slečna Jane Blue! No tak nebojte, jsme všichni?! Výborně. Následujte mě!" řval po nádraží usměvavý obr, a tak se Jane s klukama nejistě rozloučila a zařadila se do čela davu malých, popobíhajících prvňáčků, kteří vedoucímu obru stačili jen taktak.
"Ale ale, vy musíte být slečna Blue? No vítám vás tu. Je neobvyklé, aby někdo přestupoval, jojo, to se tu stává jen málo kdy. Já jsem Hagrid. Teší mě. Jsem tady hajnej." Poplácal ji obr přátelsky po zádech, asi až moc, když si jí všiml.
"Nápodobně. Ale jakápak slečna, jsem Jane, prostě Jane. Kampak nás to vlastně vedeš, uhm, Hagride?"
"To víš, my tajdle máme takovou tu tradici. Každý žák, který má nastoupit prvně do našich Bradavic, nejede kočárem, ale loďkou přes jezero. Dobrodružství musí bejt." Mrknul na ni povzbudivě, když se z ničeho nic zastavil.
"Ták děcká. Tohleto jsou Bradavice! Nejlepší škola čar a kouzel s nejlepším čarodějem všech dob v čele. S Albusem Brumbálem!"
"Tý joo! Ozvalo se vedle Jane od jedné malé dívčinky s copánky a popravdě, bylo to celkem vystihující. Bradavice byly zcela jiné, než si je Jane představovala. Byl to takový ohromný hrad s tisíci světélkujícími věžičkami, s jezerem a s vrbou sklánějící se nad ním (mlátičkou, jak se Jane brzy dozvěděla) a s tajemným lesem v pozadí. Nádhera!
"Tak, na kochání bude ještě času dost, nasedat do loděk!" Teprve teď si Jane všimla těch ohromných čtyř loděk, které tu pro ně byly nachystány. Po rozdělení do plavidel už uháněli po hladkém jezeře a během pár dalších vteřin Jane prošla hlavní bránou po schodech nahoru a rovnou před dveře síně, kde už zbytek studentů byl pečlivě usazený u svého stolu, podle toho kam patřili.
"Dobrý večer studenti. Jsem profesorka McGgonagallová a za chvíli vás přivedu do Velké síně, kde budete rozděleni do čtyř kolejí: Nebelvíru, Mrzimoru, Havraspáru a Zmijozelu." Spustila na nově příchozí jedna z Janyiných budoucích profesorek, profesorka McGonagallová. Měla vlasy stažené do pevného drdolu, přísný obličej s poněkud našpulenými rty.
"A vy slečno, musíte být Jane Blue. Je to tak?" Dočkala se nepatrného kývnutí. "dobrá, zůstanete tady a nakonec zařadíme do koleje i vás. Teď tu na mě všichni počkejte," dořekla a rychle se vytratila směrem k Velké síni. A začalo čekání. Někteří budoucí prvňáci si spolu vzrušeně povídali, někteří naopak tiše čekali.
Přežila! Ano, ještě stále Jane poněkud netrpělivě čekala u schodiště, před velkými dveřmi do Velké síně. Všichni už byli uvnitř. Úplně všichni. Jen ona tady pořád čekala na profesorku Mcgonagallovou, která měla pro ni přijít a pořád nešla.
"Nebelvír!" ozvalo se tlumeně, ale přesto srozumitelně, z Velké síně. Poslední rozhodnutí moudrého klobouku nad malou dívčinou s copánky. A teď měla jít Jane. Proč jsem tak nervózní? Říkala si v duchu, když se jí trémou začaly klepat kolena. Asi proto, že ještě nikdy nebyla zařazována tímto způsobem.
"Slečno Blue? Mohu vás poprosit?" Otevřely se dveře a z nich vykoukla hlava již zmíněné profesorky Mcgonagallové. Už je to tu. Jane si naposledy uhladila své šaty, vlasy a hlasitě si vzdychla. Pak s hlavou hrdě vztyčenou vešla vstříc své budoucnosti.
Při vstupu do Velké síně jí jako první upoutal honosný nádherný strop, lépe řečeno tmavě modrá obloha posetá hvězdami s jedním velkým měsícem v úplňku. To je divný, že by tu nebyl strop? To je nesmysl, asi jen nějaké kouzlo. Druhý její postřeh byl: obrovské množství studentů usazených u čtyřech dlouhých stolů a aby bylo ještě hůř, všichni hleděli právě na ni! Uaa… Mno co, to zvládnu. Alespoň někdy se na mě někdo kouká, po této myšlence se musela ušklíbnout. Rychlým krokem, vedená paní profesorkou, došla na druhý konec síně, kde byl stupínek s velkým stolem, za kterým sedělo několik profesorů, lépe řečeno Janeiných budoucích profesorů.
"Slečno Blue, prosím posaďte se na tuto,ehm." Malou židličku paní profesorka mávnutím hůlky změnila na židli velikostí odpovídající Jane "židli a já vám na hlavu nasadím moudrý klobouk, který rozhodne, jaká kolej se stane vaší."
"Jojo" dodala asi docela zbytečně a nervózně se posadila na židli, kterou jí profesorka nabídla. Na hlavě se jí usadil starý, až moc velký klobouk přezdívaný ´Moudrý´.
"Hmm, slečna Blue. Rád vás tu vidím, už dlouho jsem se nesetkal s někým z vaší rodiny. Ale k věci. Kam tě zařadit?" ozvalo se Jane v hlavě, nebo to bylo nahlas?Mrzimor, co třeba Mrzimor.
"
Tak Mrzimor bys ráda? Hmm, ale co třeba Zmijozel, tam bys vynikla lépe, či proslulý Nebelvír? No odvahu na to máš dost, a odhodlání, hmm. Havraspár, tam by ses hodila. Ano, Havraspár bude dobrý, vždyť tam máš i předky. A nebo ten Mrzimor? Tak co s tebou, co s tebou?!" moudrý klobouk pronášeje své úvahy nahlas Jane celou zmátl. Co to mele? Jaké pak předky? Copak moji rodiče někdy studovali v Bradavicích? A já a Zmijozel? Vždyť to je kolej pro zlé čaroděje, nebo alespoň tak jí to vysvětlili kluci. Já chci ale do Mrzimoru. Za klukama, za mými jedinými přáteli, co zatím mám. Z toho všeho se jí zamotala hlava.
"Ale no tak, děvče, vždyť přátele si najdeš i jinde, nemyslíš? Ano, pošlu tě do Zmijozelu!" Více už však Jane neslyšela. Před očima se jí zatmělo a ona se sesunula ze židle. Omdlela.
***
"Slečno Jane! Probuďte se!" Au… Proč mě mlátěj? Čím jsem si zasloužila tu facku? Au…mě bolí hlava. Otevřela oči. Světlo, které bylo všude kolem, se jí zarylo do očí, a proto je radši zase rychle zavřela.
"Brumbále! Už je vzhůru!" ozvalo se hned vedle Jane až moc hlasitě.
"Výborně!" uslyšela hluboký hlas nejspíš Brumbálův. Brumbál, Brumbál, to jméno mi něco říká, ale co?! Zvědavost ji donutila znovu otevřít oči, s tím rozdílem, že tentokrát pomalu a jen nepatrně, aby měly příležitost si na světlo zvyknout. Během pár sekund se rozkoukala a hleděla do modrých, moudrých očí, které na ni laskavě shlížely.
"To je dost, slečno Blue, už jsme o vás měli strach, jak je vám?" promluvil na ni majitel již zmíněných modrých a moudrých očí a majitel jména Brumbál.
"Bolí mě hlava. Kdo jste?"
"Jsem Albus Brumbál, ředitel školy, ve které se právě nacházíte." Další laskavý úsměv. No jo! Vždyť o něm mluvil Hagrid, od něj znám to jméno.
"Co se stalo, ehm, pane profesore Brumbále?"
" Při zařazování do koleje jste omdlela, ale víc toho nevíme, co se stalo, bych se měl zeptat já vás, proč vás moudrý klobouk nezařadil?"
"Albusi, nechci vás vyhánět, ale slečna Blue by měla být v klidu. Sice jen omdlela, ale z nějakého podivného důvodu."
"Omlouvám se, ale musím vědět, co se přihodilo. No tak, co se stalo Jane?" to ji docela uklidnilo, konečně jí někdo řekl jménem a ne slečno Blue.
"Co se stalo? Já ani nevím. Moudrý klobouk nevěděl, kam mě zařadit. Říkal něco o každé koleji, a že bych se hodila do všech. Pak si už nic nepamatuji." odpověděla. O posledním rozhodnutí Moudrého klobouku se raději nezmínila. Ještě aby skončila ve Zmijozelu. Copak já jsem nějaká zlá čarodějnice?! Nikdy jsem se přece nezajímala o černou magii, ano, sice jsme měli v Krásnohůlkách předmět Studium černé magie a jak jí odolat a mně celkem šla, ale stejně to neznamená, že patřím do Zmijozelu.
Brumbál na ni hleděl tak, jako by přesně věděl, na co právě myslí. Nitrozpit! Uvědomila si okamžitě a začala si stavět chabé zábrany ve své mysli, ale za chvilku zjistila, že Brumbál Nitrozpyt vůbec nepoužil. Nejspíš to prostě byla jeho vrozená vlastnost, vědět, co si ostatní lidé myslí, nebo alespoň se tvářit, že ví, co se odehrává v jejich hlavě. Pokud by vás zajímalo,kde se Jane naučila Nitrobranu, tak to bylo asi tak. U ní v Krásnohůlkách (Omlouvám se, jaképak u ní?! Prostě v Krásnohůlkách.) měli učitele, který je vyučoval předmět zvaný Studium černé magie a jak jí odolat a těch pár nejlepších si vzal do učení Nitrobrany, Nitrozpitu a dalších neobyčejných dovedností. No a neboť ona patřila k těm nejšikovnějším, má základy těchto dovedností.
"Nedovedl vás zařadit?!" zapojila se do rozhovoru paní, která byla nejspíš zdravotnice.
"Albusi! Ale to přece není možné?! Vždyť Moudrý klobouk zařadil úplně každého. Ještě nikdy se nezmýlil a nikdy se nestalo, aby o někom nevěděl kam ho zařadit."
Jane se zmateně podívala po Brumbálovi. Tohle mi asi neprojde, ale pokud Moudrý klobouk nevyřkl ortel, kam půjdu. Bylo to vůbec jeho poslední slovo? Ach jo, už mě z toho všeho začíná pěkně bolet hlava.
" Madam Pomfreyová jsem si toho vědom, ale třeba nám to Moudrý klobouk vysvětlí sám. Omluvte mě. Ještě se tu stavím," mrknul Brumbál na Jane a už byl pryč.
"Hmm…" zabručel a zachumlala se ještě hlouběji do peřin, byla jí pořádná zima.
"Měla byste se prospat slečno, ale nechci vás nechat hladovět, určitě musíte mít obrovský hlad, vždyť jste nejedla celý den!" teprve teď si Jane uvědomila, že jí v žaludku kručí na poplach.
"Já jsem nejedla celý den? To znamená…"
"Že jste nebyla při smyslech celý zbytek večera, noc až do dnešního odpoledne. Je právě třináct hodin, zrovna čas k obědu. Zařídila jsem, aby vám skřítkové přinesli něco k snědku, každou chvíli by tu měli být a mimochodem, někteří studenti vám poslali pár dárků." Ukázala rukou na noční stolek vedle Janeiny postele. Stál tam košík plný různých balíčků bonbónů a čokolád, na většině byl štítek se jmenovkou (představte si s Janeinou) a s jménem od koho to dostala. Jane se nadšeně usmála, a hned, jak madam Pomfrejová (nebo jak jí to Brumbál říkal) odešla, pustila se do rozbalování, ochutnávání a čtení jmenovek. Luc, Jack, Henry, Sahure, jakýsi Sirius (oo, přimaloval i srdíčko, ten bude nějaký vtipálek poslal jí bombu hnojůvku, jak originální) a potom několik dárků od holek, o kterých zatím ještě nikdy neslyšela. Když se jakž takž nasytila, lehla si a během pár minut usnula bezesným spánkem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucííík999 Lucííík999 | Web | 10. prosince 2007 v 9:17 | Reagovat

týjo...jsem stráášně zvědavá kam ji zařadí...:-)jinak pěkná kapitola...no nic...ju rychle na další...:-)

2 Nika (Verča) Nika (Verča) | E-mail | Web | 22. ledna 2008 v 23:27 | Reagovat

chudák... :oD.. se mnou by to taky švihlo, kdyby mě chtěl poslat do zmijozeju... :o!

3 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 7. února 2008 v 16:42 | Reagovat

:D No ten dárek od Siriuse ho přesně vystihuje.. :DD ale určitě mu pomáhla James.. :D Jinak super kápča.. Jdu na další.. :)

4 Nika Nika | Web | 10. února 2008 v 0:18 | Reagovat

Hups...zmijozel BRRR..ten bych nepřežila. Já mám svůj havraspár a jsem spokojená;-) No jinak krásný, krásně napsaný, krásný děj. No prostě krásný;-)

Nika

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama