. . . . Fantasie, jeden moudrý muž říkal, že je to brána mezi dvěma světy . . . :)

10.dílek- Špatná zpráva

1. září 2007 v 21:14 | by Melian |  *Rok celý na ruby*
"Miláčku můj!"
"Tak tady bydlíš?"
"Jane! Stalo se něco?"
A/N: opět bez beta-reader!Takže odpusťte!:) Pokračování (překvapivě) příště.
Ps.: obrázek jen vystihuje kapitolu, není to nikdo z postav

Jane si ani nestihla prohlédnout krásná podzimní panorámata kolem hradu a už přicházela zima. Do oken se opíral severní vítr, který s sebou přitáhl sněhové vánice, takže za dva dny bylo v okolí Bradavic všude bílo. Když vítr ustal, opřelo se do sněhu slunce, které oslepovalo každého, kdo se opovážil vystrčit bradu z teplého bradavického hradu, zároveň sluneční paprsky, které se uvelebily na tvářích procházejících se po školních pozemcích, zanechávaly příjemné pohlazení, které dotyčnému zaručeně dokázalo zvednout náladu.
Možná to dělalo právě to slunce, možná ten svěží vzduch, nebo ta výzdoba bradavického hradu, v každém případě jedna z těchto věcí podivně působila na obyvatele tohoto hradu. Na chodbách jste mohly stále častěji potkávat do sebe zavěšené zamilované páry a úsměvy na tvářích kolemjdoucích. Vlastně v poslední době jste málokdy narazili na někoho, kdo zamilovaně po někom nepokukoval, kdo si vesele nepovídal se svými přáteli, nebo něco podobného. Prostě na chodbách osamoceného živáčka se podařilo potkat jen málokdy a málo komu.
Když se zaměříme na studenty pátého ročníku, musím podotknout, že s nimi se také děli divy. Sirius si našel novou známost, Lily konečně povolila a šla s Jamesem na rande, Luc z mrzimoru okatě koukal po Patrice, Lucius si zase zamiloval Beatrix a ubohou Narcissu nechal v koutě plakat, Remus se začal čím dál více bavit se Sandrou, ale s Jane to bylo tak… prazvláštně. Přestože odevzdali spolu se Severusem práci, kterou po nich McGonagallová chtěla, nepřestali se spolu bavit. Pokud se někde potkali, začali mluvit prostě o čemkoliv, jako by byli staří známí, i když Severus, když byl mezi Zmijozelskými, nedával najevo, že se s Jane baví rád, raději nasadil kamennou tvář, někdy až znuděný výraz. Jane to ani tak nevadilo, neboť si už zvykla na Zmijozelskou ješitnost a chápala, že tím, že se Severus s ní baví, přestože ona je z Nebelvíru, jí prokazoval jakousi laskavost (?), vyjímečnost, nebo jak jinak to nazvat.
Co se týče mrzimorských kluků, Jane se s nimi nestíhala tolik vidět, neboť s blížícími se Vánocemi přibylo nemálo úkolů, esejí a tak podobně. Je ale pravda, že se Sahurem se stále vídala. Vždy, když měla chvilku, šli se spolu projít po venku a povídali si o všem možném. Jane také Sahurovi ukázala discman, který dostala od Angely, a on z něj byl úplně unešený. Byl z čistokrevné rodiny, takže něco jako mudlovské výrobky pro něj byla velká záhada. Samozřejmě Jane byla také z čistokrevné rodiny, nebo to si alespoň od jakživa myslela, ale prostě s Angelou byly vždy tak trochu ujeté, takže pro ně nebylo nenormální navštěvovat mudlovské obchody. Po nějaké době si Sahure prostě zamiloval některé její cd, a tak discman s cédéčky byl spíše u Sahure, než u Jane. Jane to ale jen těšilo.
Jednoho dne, přišel dopis od Johna. John jí vlastně psal poměrně často, ale Jane přišlo, že když se spolu dlouho neviděli, neměli si spolu moc o čem psát. Mohla mu tak akorát sdělit, že se jí tu líbí a že známky má ucházející. Tento dopis se však neptal, jak se Jane má:
Ahoj Jane,
Hned na začátek ti musím říct něco strašného. Možná ses už o tom včera dočetla v Denním věštci, ale nejsem si tak úplně jistý, jestli ho odebíráš. Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit znovu zaútočil a tentokrát ne na mudly, zaútočil na dům, kde žije naše teta Sára s Evičkou a Eliášem, nikdo nepřežil. Ani nevíš, jak to prožívá mamka, velmi špatně. Proto tě chci poprosit, jestli by ti nevadilo, že by jsi na Vánoce zůstala v Bradavicích. Asi za dva dny ti ještě dám vědět, kdy bude pohřeb. Také ti pošlu dopis pro ředitele s žádostí o uvolnění ze školy. Všichni jsme z toho vedle, prostě nedokážeme pochopit, jak může někdo dát svým poskokům za úkol dát zavraždit Sáru a ostatní. Angela zůstává také ve škole, ale já se už teď vrátil domů, abych doma pomáhal. Mamka je fakt zoufalá a táta má ještě více práce na ministerstvu, asi si to dokážeš představit.
Brzy se ti ozvu, dávej na sebe pozor! O nás nemusíš mít strach, ministerstvo nás hlídá jako oko v hlavě, ale i tak si nemyslím, že by na nás chtěl Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit zaútočit. Podle nejnovějších zpráv z ministerstva na naši tetu zaútočili Smrtijedové právě proto, že teta byla jedna z těch, kteří zachránili vesnici mudlů před Ním. Měj se ale přesto na pozoru!!! John
Jane tomu nemohla uvěřit, slzy se jí nahrnuly do očí. To nemohlo být skutečné! Musela si číst dopis znovu a znovu. Hlas profesora Kratiknota k ní doléhal jakoby z velké dálky. Dopis jí totiž Johnova sova přinesla nenápadně rovnou při hodině. Po tváři jí začaly stékat obrovské slzy, které mizely v zákrutech její zrzavé hřívy. Jane před sebou úplně živě viděla tetu Sáru, ve svém zeleném kostýmku a s tím jejím honosným hnědým kloboukem na hlavě. Malou Evičku, jak se jí drží za sukni a vedle nich Eliáše, jejího nejlepšího kamaráda z dětství. Doteď si s úsměvem na tváři vzpomínala na jeho gentlemanské chování, na jeho ztřeštilé nápady, jak rozčílit její mamku. A právě ten kluk, Eliáš, měl být pryč?! Nemohla tomu uvěřit!
"Jane! Stalo se něco? Jejda, proč brečíš?" vytřeštila oči na Jane Patrika. Jane se nezmohla na jediné slovo, věděla, že kdyby něco měla říct, asi by na Patriku vyjela. Byla naštvaná na celý svět a zrovna teď nechtěla nikoho vidět. Potřebovala být sama. Vzlyky, které se doposud snažila skrývat nyní nechala, ať jednají podle sebe. Za okamžik po ní všichni udiveně pokukovali, co že se jí to stalo. Jane to bylo jedno, právě jí bylo úplně jedno, jestli jí někdo uvidí brečet, ale nechtěla teď nikoho vidět, nechtěla nikoho slyšet ani vnímat. Bez rozmýšlení vstala a rozběhla se pryč ze třídy, záměrně nechala dopis na stole, aby Patrika pochopila, co se stalo a nešla za ní. Když se konečně dostala na dívčí kabinku propukla v ještě větší hysterický pláč…
***
Další dny byli pro Jane utrpením a myslím si, že nejen pro ni, ale pro celé její okolí. Měla neuvěřitelně mizernou náladu a pokud mohla, dávala to všem najevo. Na hodiny moc nechodila, raději je proseděla v ložnici objímaje svá kolena. Na školní pozemky, nebo jen na čerství vzduch a pro to sluneční pohlazení ven také nešla, raději si zoufala a nevědomky znepříjemňovala náladu ve společenské místnosti. Když jí došel slíbený dopis od Johna, myslela si, že se zhroutí. Nakonec s Lily po boku došla za ředitelem, který jí žádost schválil a se zármutkem jí popřál upřímnou soustrast. To už na Jane bylo moc, a tak jí Brumbál poslal za Madam Pomfrejovou pro lektvar na uklidnění. Když do sebe kopla extra silnou dávku, uklidnila se a starosti, smutek a strach odstrčila stranou. Hned příští den šla Jane zpátky do vyučování a za pomoci letvarů se dávala zase do kupy.
Pohřeb se měl uskutečnit za devět dní poté, co Jane došel dopis od Johna, což bylo poněkud neobvyklé. Pohřeb by se měl správně konat co nejdříve, ale ministerstvo s tím prý mělo nějaké vyřizovaní, neboť museli zajistit ochranu všem, kteří se měli tohoto obřadu účastnit.
Den před pohřbem se toho ve škole moc nenaučila, vlastně nic. Výklad paní profesorky na kouzelné tvory nevnímala, raději škrábala rukou do písku a sem tam nasupeně pohlédla na Sandru, která hltala každé profesorčino slovo.
"Maguára na první pohled od kočky hned poznáte. Má puntíkovanou nebo žíhanou kožešinu a jeho přerostlá ouška a lví ocas také nemůžou zůstat bez povšimnutí. Samozřejmě jsou mnohem inteligentnější než kočky, mají výbornou schopnost odhalit individua a také mají velice dobrý orientační smysl, směle mohu prohlásit, že ho mají lepší než lidé. Velice často jsou bohužel maguáři agresivní a nezávislí, ale pokud si nějakého kouzelníka oblíbí, jsou skvělým domácím mazlíčkem. Nějaké otázky?" vykládala právě paní profesorka. Jako na povel se zvedla k nebi Sandřina ruka.
"Ano, slečno?"
"Chtěla jsem se zeptat, jestli na chovaní potřebujeme nějaké povolení a kde by se dali maguáři sehnat?"
"Ach ano, na to jsem úplně zapomněla. Pokud by jste chtěli maguára chovat, potřebujete speciální povolení od ministerstva, neboť maguáři svou neobvyklostí přitahují pozornost mudlů. A pokud jde o sehnání, maguáři mají v jednom vrhu až osm koťat, takže v inzerátech bude určitě nějaká nabídka. Ale chci vás znovu upozornit, maguára si jen tak neochočíte. Jsou to spíše vyjímky, když jsou maguáři mazlíčci. Ještě někdo se chce na něco zeptat? Dobrá, teď vás naučím pár kouzel, s jejichž pomocí maguára dokážete zvládnout. Prosím postavte se do kroužku."
"Jane," zašeptal někdo znenadaní do jejího ucha.
"Co je?!" vyjekla podrážděně, když však zjistila, kdo jí to probral z nevnímání, celá zrudla.
"No máme si stoupnout do kruhu, profesorka nás chce prej i něco naučit," oznámil rozpačitě Sahure, zaskočen její podrážděností.
"Aha, ale já už stejnak musím. Paní profesorko?! Už musím jít," a než profesorka stačila něco namítnout, Jane se rozběhla směrem k Bradavicím, kde už na ní měla čekat profesorka McGonagallová.
***
Ještě než se s paní profesorkou přemístily, kopla do sebe Jane malou dávku uklidňujícího lektvaru. Pak se chytla ruky, kterou jí paní profesorka podávala a než se nadála, svět kolem ní potemněl a ona ucítila ten nejnepříjemnější pocit, co kdy zažila. Připadalo jí, jakoby jí někdo chtěl protáhnout maličkatou rourou, do které by se v žádném případě neměla vejít, ale přece se protáhla a za chvilku už stála na trávníku před jejich domem a snažila se zahnat zvratky, které ucítila v ústech.
"To je to přemisťování vždy tak hrozné?! Nechápu, proč kouzelníci raději nechodí pěšky," otřásla se Jane.
"Většinou to není tak zlé," ujistila ji paní profesorka, "ale když na to nejsi připravená a navíc když se cestuje ve více lidech, je to takové, jaké to bylo." Když se Jane vydýchala a profesorka McGonagallová se ujistila, že je zcela v pořádku, vydali se směrem k nejbližšímu domu.
"Tak tady bydlíš? No vypadá to tu krásně. Myslím, že už nás budou čekat, poslala jsem tvým rodičům sovu, v kolik se přemístíme a už máme dobré tři minuty zpoždění. Tak mě veď," popostrčila Jane paní profesorka směrem k vrátkům. Jane přikývla a zvedla závoru, která bránila v otevření vrátek. Pak už si to kráčely po štěrkem vysypané cestičce.
"A Jane," objevila se profesorčina ruka na Janeiném rameni těsně před otevřením domovních dveří, "když nejsme ve škole, nemusíš mi říkat profesorko a křestním jsem Minerva." Jane se na paní… teda vlastně na Minervu překvapeně koukla, ale pak už zabrala za kliku a vstoupila domů. Vešli do malé předsíňky, kde byl velký starý dřevěný botník plný nejrůznějších škrpálů a hned nad ním se honosil věšák na kabáty.
"Tady si odložte," mávla Jane směrem k věšáku a už si to pelášila dál.
"Odlož," ozvalo se jí za zády, ale Jane už nevnímala. Nadšeně si prohlížela dům, z kterého prvního září odjela. Z předsíně se táhla úzká chodba zakončená dvěmi dveřmi a jedním dřevěným schodištěm. Jane si vybrala dveře po levé straně- vedly do kuchyně. Jakmile pootevřela dveře, z kuchyně se ozvalo radostné vykřiknutí a než se Jane stačila vzpamatovat, objímala jí její mamka.
"Ach zlatíčko! Konečně jsi tady!"
"Nepovídej mami! Ehm, trochu se dusím, jestli ti to nevadí." Tím, že Jane začala vtípkovat, chtěla naznačit, že má obrovskou radost, že je doma, i když s tím dušením, to nebyl tak úplně vtip…
"Promiň mi!" usmála se omluvně mamka a okamžitě ji pustila. Následovalo pozdravení s ostatními členy rodiny, už více důstojné, tedy pokud se nepočítá to pozdravení s Angelou.
"Miláčku můj!" vrhla se jí kolem krku podobně jako mamka. Přitom jí důrazně šlápla na nohu a rozcuchala vlasy.
"Věděla jsem, že ti budu chybět," odtáhla se od Angely Jane a pohlédla si ji. V očích měla ohníčky, a jako vždy ústa plné ironie, i když bylo na ní vidět, že smrt tety bere se zármutkem.
"Ehm, dobrý den. Já jsem Minerva McGonagallová. Učím Jane Přeměňování v Bradavicích. Brumbál mě s ní poslal. Moc mě mrzí, co vás potkalo." Po tomto proslovu se všichni představili a potřásli si s Minervou rukou. Nálada v místnosti očividně posmutněla, když se Minerva zmínila o jejich příbuzných…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucííík999 Lucííík999 | Web | 10. prosince 2007 v 13:10 | Reagovat

chudák...to je hrozné....já toho Vlodyho prostě nenívidím.....blbec jeden....no ale musím říct že mě McGonagallka překvapila....prý Minerva...:D:D:Dno super kapča.....:-)

2 Wampirella Wampirella | Web | 26. ledna 2008 v 22:24 | Reagovat

Souhlasím s Lucíííkem! Minerva:D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama