. . . . Fantasie, jeden moudrý muž říkal, že je to brána mezi dvěma světy . . . :)

1.kapitolka- Narození

1. září 2007 v 19:05 | by Melian |  *Amálie*
"Jak je na tom Laisa?"
"Je dcera své matky."
"Porod byl velmi složitý"
A/N: kapitolka je kraťoučká, ale tak je to taková úvod:) Tak to snad nevadí! Oprava- Arka-děkuji!

V malé Londýnské ulici byl studený podzimní večer. Rodinné domky vesele blikaly, jak se jejich obyvatelé koukali na novou zábavnou show. Pouze jeden, takový malý nevýrazný domek vesele nemrkal televizním světlem. Byl ponořen ve tmě až na dvě místnosti, které osvěcovaly křišťálové lustry. V jednom z těchto pokojů pobýval mladý černovlasý muž. Hned na první pohled se zdál nervózní. Stále chodil po pokoji sem a tam a pokud se zastavil, udělal to jen kvůli tomu, aby se podíval, jestli se někdo náhodou nechystá přijít z vedlejšího pokoje a oznámit mu stav jeho ženy.
Měl nádhernou ženu a on věděl, že byl až zázrak, že se zamilovala zrovna do něj. Přestože jí bylo třicet pět let a měla za sebou několik nepříjemných zážitků, nikdo by jí netipl na více než dvacet let. Měla lesklé blonďaté vlasy, které jí vždy dokonale lemovali jemný obličej s pomněnkově modrýma očima. Postavu měla také dokonalou. Mohla by být modelkou, kdyby chtěla. Nebyla však tak vyhublá, jako mnohé z nich. Nedržela žádné nemožné diety, a když otěhotněla a zakulatila se, nenaříkala, ale právě naopak. Nemohla se dočkat, až se jim narodí dítě.
Věděl, že je to nejkrásnější žena, kterou kdy viděl, ale proto si jí tolik nezamiloval. Miloval na ní hlavně její povahu. Byla veselá, milá a upřímná. Dokázala si prosadit svůj názor, ale přitom tím nikoho neurazila ani nenaštvala. Uměla všechno tak zjednodušit…
Tento muž zavrtěl hlavou, aby se mu pročistily myšlenky, a opět se začal nervózně procházet po pokoji. Už to trvalo nějak dlouho, byli u ní přes šest hodin a stále nic. Doktor Montimere byl nejlepší v celém okolí. Přesto se již zmíněný mladý muž o svou ženu a dítě bál, nepřežil by, kdyby o oba přišel. Nepřežil by, kdyby přišel o jednoho z nich. Museli oba přežít. Nebo obě, pomyslel si.
Z vedlejšího pokoje uslyšel hlasitý pláč. Zarazil se uprostřed chůze a otočil se právě včas, aby spatřil, jak do pokoje vchází zdravotní sestra doktora Montimera s malým uzlíčkem na rukách.
"Je to dívka, pane Elungane. Je to holčička! A krásná, takové děťátko jsem ještě neviděla. Ale není divu, je dcerou své matky." pronesla sestra zvesela a opatrně podávala malou holčičku panu Elunganovi do rukou.
Měl dceru! Nemohl tomu uvěřit, že právě tímto okamžikem se z něj stal otec. Otec malé holčičky, nejkrásnějšího dítěte z celého Londýna!
"Jak je na tom Laisa? Je v pořádku?"
"Porod byl velmi složitý, ale vaše žena se z toho dostane. Pan doktor jí právě zašívá, myslím, že vás k ní za chvilku pustí." uklidnila ho sestřička. Pan Elungan se znovu zahleděl na malé stvoření, které mu spokojeně leželo v náručí. Měl dceru a jeho milé Laise se nic nestalo. Vše bude v pořádku. Ne, opravil se honem, vše bude v nejlepším pořádku!
V malé Londýnské uličce postupně zhasínala téměř všechna světla a obyvatelé malých rodinných domků se chystali ke spánku. Jen v jednom zůstaly křišťálové lustry rozsvícené a jeho obyvatelé vítali nového člena rodiny…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Enervate Enervate | Web | 12. listopadu 2007 v 15:29 | Reagovat

Ahoj máš krásnej blogís a tahle povídka taky vypadá zajímavě, jdu dál, ať vím, co se z toho vyklube :)

2 MarryT MarryT | Web | 11. března 2008 v 9:43 | Reagovat

Mno řekla bych že tato povídka začíná velice slibně ;-)

3 Fiera- SB Fiera- SB | Web | 23. června 2008 v 10:01 | Reagovat

No páni vypadá to zajímavě tak já valím na další kapitolku. Jsem zvědavá jak to bude pokračovat ::D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama