. . . . Fantasie, jeden moudrý muž říkal, že je to brána mezi dvěma světy . . . :)

1.kapitola- Úvodní prolog

1. září 2007 v 20:21 | by Melian |  *Předpovězená*
" Tak se už probuď!"
"Ále, něco nás s Amelkem zdrželo, stýskalo se ti moc?"
"Kdo je tu?"
A/N: oprava- Marsali- děkuji! Jinak tato povídka se netýká světa Harryho Pottera! (Aby bylo jasno)

V malém pokoji na dřevěné postýlce leželo děvčátko. Každou chvíli sebou škubalo a také ustavičně něco nesrozumitelného mumlalo ze spaní. Na první pohled to bylo děvčátko jako každé jiné, ale hned na ten druhý se poněkud lišila od normálních holčiček. Měla taková malá špičatá ouška, která vykukovala ze zrzavých, kudrnatých vlásků. Obličej měla také jiný. Byl neobyčejně jemný, krásný a ušlechtilý. Na svůj věk byla holčička velmi malá a hubená. Nějaký historik by možná řekl, že je to malý hobitek, ale na to bylo děvče moc hubené a k tomu ta ouška s obličejem, ne ne, ty byly naopak spíše elfské. Nebyla však ani hobit, ani elf. Byla eldurah. Dospělý eldurah byl vysoký asi jako třináctiletý chlapec, měl tmavě hnědé, či černé kudrnaté vlasy. Dožíval se asi dvakrát tolik, než člověk a byl neobyčejně bystrý a mrštný jako nějaký elf, který na této planetě žil před více než 10 tisíci lety.
Tato malá holčička se jmenovala Melian, byla dcerkou ani bohatých, ani chudých rodičů, kteří chovali velká stáda ušlechtilých koní. Tyto koně nebyli obyčejnými koňmi, žili totiž jen zde, poblíž velkolepého města Golderov. Jsou vysocí a na rozdíl od jiných plemen poslouchají na hvízdnutí. Jsou také inteligentnější a rychlejší. Melian je milovala a někdy jí přišlo, že oni jí mají také radši než ostatní. Byla totiž trochu odlišná od dětí ostatních eldaruhů. Jako jediná ze své rasy měla výrazně zrzavé vlásky a byla vyspělejší než děti jejího věku. Už od pěti let jezdila na dospělých koních, což bylo někdy opravdu těžké, neboť v tu dobu kůň byl dva a půlkrát vyšší než ona. Dnes jí bylo sedm let.
Melian sebou na postýlce začala házet a nahlas volat o pomoc. Do malého pokojíčku vyběhla ustrašená maminka. V ruce držela starou olejovou lampu, která jí malým světýlkem ukazovala cestu k Melianinu lůžku.
"Melian! No tak holčičko moje! Tak se už probuď!" volala zoufale maminka. Po dlouhém volání se Melian s trhnutím probudila. Vlásky měla celé propocené. Měla horečku.
Hned jak Melian uviděla maminku, objala ji a začala hlasitě plakat. Ještě celá se klepala. Zdál se jí moc ošklivý sen! Když on byl tak živý! Jakýsi zrzavý chlap se jí posmíval, byla v tmavé kamenné místnosti, do které jí zavřel on. Říkal, že pokud ho nebude poslouchat, zabije jí maminku a tatínka a všechny koho má ráda! Potom viděla, jak umírají! Všichni! Plakala Melian a celá se ještě víc roztřásla.
"Ale no tak holčičko, to byl jen sen, nic se nestalo, byl to jen sen, který se ti zdál. Máš horečku. Všechno je v pořádku!" Po chvíli maminka Melian uklidnila a donesla jí čaj s medem. Na čelo jí dala obklad a vzbudila tatínka, aby zavolal léčitelku. Byla s ní, nic se jí nestane.
***
Melian se zdál tento sen ještě mnohokrát. Léčitelka jí nedovedla pomoci. Zavolali tedy jiné lékaře, avšak nikdo nemohl malou Melian zbavit těchto snů a horeček. Rodiče jí pomáhali. Byli s ní. A tak Melian rostla a pomalu se z malé holčičky stávala slečna. Bylo jí sedmnáct a sen se již vracel jen málokdy. Našla si přátele a naučila se pracovat s mečem a také trochu s lukem. Každý den pomáhala otci se stádem koní a mamince s udržováním domácnosti. Ke svým sedmnáctým narozeninám dostala Melian svůj vlastní dům a menší stádo koní. Žila docela šťastně.
***
"Konečně!" zvolala Melian zvesela. Hnala se na svém černém koni Amelkovi a za ní se hnal její nejlepší kamarád Letajn. Bylo jaro a oni poprvé v tomto roce jeli lovit. Ach, jak milovala ježdění na Amelkovi po pláních, lesích či cestách. Po pár minutách se dostali do lesa, a tak Melian zapískala na Amelka, aby zpomalil.
Bylo teplo a les byl plný mláďat, která pokřikovala na své rodiče a upozorňovala je na nedostatek potravy či na vetřelce, co kolem právě projeli. Po chvilce jí Letajn dojel. Jel na krásném hnědém koni, kterého dostal od Melian darem.
"Myslím, že bychom se měli rozdělit. Spolu bychom byli moc hluční." probudilLetajn Melian ze snění.
"No jo, asi máš pravdu. Ty bys mi vyplašil všechny zvířata, nebo spíše Ilonesy." zašklebila se Melian, "Sejdeme se tak v poledne tady na tom místě?"
"Ale jistě má paní! V poledne tu na vás budu čekat." uklonil se posměšně Letajn a zmizel v houští. Melian se jen usmála a vydala se na opačnou stranu.
Jela dlouho, dokud nenarazila na jakési křoví u kraje mítinky. Všimla si, ževětšina cestiček vedla právě na tuto mítinku, a tak seskočila z Amelka a odvedlaho dál od mýtinky. Pak si připravila luk a šípy a uvelebila se za křovím, odkud byl dobrý výhled, ale přitom jí bezpečně kryl před cizíma očima. Teď jí nezbývalo nic jiného než čekat.
Po dlouhé době se na mítinku přikradl velký tvor. Byl až neuvěřitelně ohavný, velký asi jako dospělý jelen, ale neměl ani parohy ani srst. Měl jen takovou tenoučkou kůži, svraštělou a ohavnou. Byl to mladý Ilones. Tyto zvířata nežila moc dlouho. Nanejvýš tak půl roku. Potom musí najít jakousi jeskyni, kde zplodí několik potomků a zemřou. Potomci se pak na jaře vzbudí a začne jejich půlroční život.
Ilones byl sám a nic netušíc se začal pást hned vedle Melianina úkrytu. Melian neslyšně natáhla tětivu, ale z ničeho nic nedaleko odtud zapraskala větývka a Ilones byl ten tam. Melian rozčíleně zaklela a opět se zachumlala do křoví. Větývky ale začaly praskat
pravidelněji a po chvíli Melian rozeznala dupot kopit. Někdo se blížil. Přikrčila se a natáhla tětivu. Na mýtince se objevila mladá ozbrojená dívka na bílém koni. Měla hnědé kudrnaté vlasy a vůbec, vypadala vzrůstem jako eldurah. Avšak na elduraha jela velmi bezstarostně a dokonce si tiše pobrukovala, také měla obyčejného koně, ne tak ušlechtilého, jako měla Melian. Už se blížila na konec mýtiny, když Melian bez rozmýšlení pustila tětivu a šíp se zabořil do stromu nedaleko dívčina koně. Kůň vyděšeně zařehtal a postavil se na zadní, ona ho však rychlým trhnutím zastavila, seskočila z koně a nejistě vytasila meč.
"Kdo je tu?"zakřičela jen tak do větru.
Melian si nejdřív říkala, že jí nechá v nevědomosti, kdo na ní vystřelil šíp, ale nakonec se rozhodla vsát a prohlásit: "Já jsem tu!" zašklebila se. Dívka si hlasitě oddechla a zastrčila meč.
"Docela jsi mě polekala, no, já jsem Elen, těší mě."
"Hmm a co tu děláš, mohu-li se zeptat?"
"Třeba by ses mi mohla nejdřív představit. To je slušnost."
Melian zaváhala. Má se jí představit? Nic o ní neví, ale když si jí prohlédla, nevypadala nijak nepřátelsky a tak řekla: "Ach omlouvám se, jmenuji se Melian" a uklonila se tím posměšným způsobem, jak se to naučila od Letajna. Elen se na Melian nechápavě zašklebila… Co tím myslela? Nervózně se ohlédla po svém koni.
"Máš pěkného koně." prohodila Melian a dlouze zapískala. Takhle pískat umělo jen málo lidí a Melian se ráda tímto pískotem chlubila a na tuto dívku chtěla udělat dobrý dojem. Po chvíli Melian zaslechla to známé dusotání kopyt a zanedlouho se po jejím boku vynořil krásný tmavě černý hřebec, Amelk. Na pozdrav hlasitě zařehtal a otřel se o její paži. Melian ho pyšně poplácala a mrkla pohledem po Elen, jaký dojem na ní Amelk udělal. Elen na něj s úžasem hleděla a tiše záviděla. Ještě nikdy neviděla tak krásného koně. Její bílá klisna jménem Střela jí vždy připadala nejhezčí a nevěřila, že potká koně krásnějšího.
Melian, spokojená s dojmem, který udělala na Elen, nasedla na Amelka. Elen nevěděla, jak se v této situaci zachovat, a tak prostě nasedla na svoji klisnu a nejistým pohledem koukla na Melian.
"No já nejspíš pojedu zpět. Asi nic neulovím. Slunce je už vysoko a budou mě čekat, tak tedy sbohem."rozloučila se Melian, a když jí Elen s úsměvem zamávala, vyjela tryskem k místu, kde se měla sejít s Letajnem. Ten už na ní čekal s úlovkem přehozeným přes hřbet svého koně.
"Kde jsi? Už tu na tebe celkem dlouho čekám." zeptal se Melian hned, jak byla na doslech.
"Ále, něco nás s Amelkem zdrželo, stýskalo se ti moc? Doufám, že moc ne, nerada bych ti způsobila muka!" odvedla Melian Letajnovu pozornost od důvodu, proč se zpozdila. Ten se jen zašklebil a vydal se směrem k domovu.
Cestou zpět toho moc nenamluvili, jen si Letajn neodpustil narazit na Melianin neúspěch v lovu. Melian ho však moc neposlouchala. Dumala nad podivnou dívčinou jménem Elen. Co tam vůbec dělala? Vždyť do tohoto lesa moc lidí nejezdí, jen eldurahové a ona nevypadala na jednu z nás. Když se po delší době objevila brána do města, Melian přestala myslet na podivnou dívku a sesedla z Amelka. Brána do jejich osady, země, či města nebyla jen tak obyčejná. Na první pohled brána nebyla vůbec poznat. Byla to vysoká skála. Každý, kdo chtěl do tohoto města vstoupit, musel si zapamatovat přesné místo, kde se brána otvírala. Když se zatlačilo na určitou prohlubeň, obrovská brána se neslyšně otevřela a před vámi se objevila široká, kamenná cesta, která vedla k menší bráně, u které stála stráž kontrolující osoby, co jeli do města.
Letajn jel tentokrát před Melian, když dojel ke strážím, sesedl a přátelsky pozdravil jednoho z vojáků, svého otce. Po krátkém debatování jim vojáci otevřeli bránu do města. Za branou se před Melian a Letajnem naskytnul nádherný pohled na velké údolí. Uprostřed údolí stálo mohutné město Golderov a kolem něj byla poseta spousta políček, luk a sadů. Bylo jaro. V toto období zde bylo nejkrásněji. Pole byla krásně pruhovaná, na pastvách se pásl dobytek se svými přírůstky, všude zpívali ptáci a řeka, která tu protékala a mizela v dáli, se leskla jako zrcadlo. Prostě v celém údolí byl klid a pohoda.
Melian nasála voňavý vzduch a rozjela se po cestě k městu. Před městem se rozloučila s Letajnem, který pokračoval, a sama zabočila na menší prašnou cestičku, která vedla ke statku jejího otce a k jejímu vlastnímu domku. Odstrojila Amelka a pustila ho pást se na pastvinu za svými a sama šla domů, aby si také dala něco k jídlu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ell ell | Web | 1. září 2007 v 20:23 | Reagovat

u me na blogu je bleskovka - tak se pls zapojte! budu ráda...díky :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama