. . . . Fantasie, jeden moudrý muž říkal, že je to brána mezi dvěma světy . . . :)

1.dílek- První dny

1. září 2007 v 20:38 | by Melian |  *Rok celý na ruby*
"Stejně vypadáš furt strašně!"
"Nechci rušit takové romantické shledání, ale zaplatíš?"
"Angelo! Přestaň dělat takovej randál a raději snes dolů kufry, za chvilku pojedeme."
A/N: U této kapitoly patří mnoho díků Nirtyn (za opravu) a Šklíblatíkovi za podporu.

"Hej Jane! Kde se furt flákáš!"
"Ehm joo! Už jdu jéminkote!" Zařve na oplátku patnáctiletá dívka se zrzavými vlasy a s až moc vykulenýma hnědýma očima. Mimochodem ta "úchvatně" vypadající dívčina má jméno Jane Blue, nebo-li Jane Modrá, ale zůstaneme raději u toho Blue. Když si konečně Jane domalovala oči hnědou řasenkou `extra vytrvalou`, kriticky se shlédla ve velkém zrcadle. Teprve pak popadla kabelku a běžela dolů ze schodů, kde na ni čekala netrpělivá Angela. Má milovaná jediná atd.… sestra, ušklíbla se Jane.
"Stejně vypadáš furt strašně!" Usměje se na Jane Angela tím svým sladkým úsměvem, ale než jí to Jane stihne oplatit, už ji táhne ven ze dveří, kde na ně čeká zbytek famílie.
Pan Blue (hlava rodiny) v nově zakoupeném obleku, vedle něj jeho nervózně se usmívající choť, paní Blue (prostě mamča) a nakonec Janyin inteligentní bratr, osmnáctiletý John.
"Tak vyjedeme?" Zeptala se tak hlasitě, až všichni nadskočil. Samozřejmě si nikdo neráčil všimnout, že se Jane k nim připojila.
"Teda, že to říkáš zrovna ty, Jane, čekáme tady na tebe dobrých… hm… patnáct minut alespoň!" Rozčílil se John a zpražil nebohou Jane tím svým nechutně jízlivým pohledem.
"Taky tě miluju brácha!" Usmála se na oplátku zářivě, jak nejlépe dovedla. Ten celý zčervenal a Jane si byla jistá, že dělá, co může, aby se ovládl a nějak ošklivě ji neproklel. Taťka na ně přísně koukl a pokynul všem, aby se poskládali do malého, alespoň sto let starého auta. On totiž Janyin táta miluje stará auta, i když by se dalo říci, že má rád vlastně všechny mudlovské starodávné vynálezy. Někdy Jane prostě nechápala, že mu to mamka trpí. Jejich dům je totiž přeplněn různými starými věci, od prvního telefonu lidstva až po kukačkové hodiny. Ale je pravda, že i chladnokrevné Jane táta přijde roztomilý, když se k večeru vrátí domů s rozzářenýma očkama a s nějakou podivnou věcí, kterou získal v mudlovské zastavárně. Jo jo, tak to je jejich taťka, ale jinak je to všemi vážený muž, jak jinak.
Abyste byli trochu v obraze, prozradím vám, kam vlastně všichni jedou. Jedou na velké nákupy a to ne na jen tak ledajaké, jedou do všem známé Příčné ulice, do které se Jane ještě nikdy nepodívala. Jane byla strašně zvědavá, jestli bude stejné nádherná, jako je ta ve Francii, kde měli Potměchálovu ulici.
Janyina celá rodina se do Anglie přestěhovala zhruba, no,tak před čtvrt rokem a to přímo z Francie, jak už jste asi vytušili. Jane se mohla zbláznit radostí, když se dozvěděla, že se budou stěhovat. Protože ve Francii bydleli blízko škole Čar a kouzel Krásnohůlkách, není divu, že Jane chodila právě tam. Opravdu otřesné. Celá škola je totiž prolezlá nafoukanými nánami, které si o sobě myslí, no jeden někdy neví co. Prostě byla ráda, že bude moct chodit do snad normálních Bradavic, přestože se bála toho, jak bude zvládat předměty.
Když pan Blue po šesté zkusil nastartovat motor, auto se opravdu probudilo k životu a tak celá rodina se zaťatými zuby a drnčícími tlumiči vyjeli vstříc dobrodružství - velkému Londýnu s jeho auty přeplněnými ulicemi.
Nakonec se po hodině a půl dodrncali k Děravému kotli a Jane ovládla nutkání pozvracet svého vedle ní sedícího bratra.
No a než se nadáli, prolezli Děravým kotlem a ocitli se na té proslulé Příčné ulici. To byste nevěřili, kolik je na Příčné ulici v jedenáct hodin lidí. Snad každý by si pomyslel, že všichni ještě budou zasněně spát ve vyhřátých pelíšcích, jak by to udělala Jane, kdyby ji Angela nevytáhla za nohu z postele, ale kdepak, všude pobíhalo plno čarodějek a čarodějů. Přestože tam bylo tolik lidí, Příčná ulice všem vzala dech. Byla (taková) maličká s tajemnými postraními uličkami, ale přesto na ní bylo tolik zajímavých obchodů! Procházeli kolem hábitů madam Malkinové, kolem Krucánků a kaňourů a taky kolem Kouzelného zvěřince. Ze vší té krásy šla Jane hlava kolem.
John se s omluvou rozloučil a zmizel. Taťka s mamkou se slovy, že musejí jít něco zařídit, předali Jane a Angele váček peněz.Jane se vždy divila, proč ty peníze nosí ve váčku a ne v peněžence. No a tak Jane s otrávenou Angelou zůstaly samy. Když nakoupily všechny potřebné učebnice, co Jane potřebovala do Bradavic, se Angela rozhodla, že zbytek dne stráví někde sama. Jane věděla, že Angela má tajný plán koupit jí něco k narozeninám, a tak ji nechala zmizet v davu.
Po dlouhé době, co nerozhodně stála na chodníku (co teď?), zamířila ke stánku s úžasně vypadající zmrzlinou. Poté se vydala na druhý konec Příčné ulice. Vychutnávala si svou dvojitou porci vanilkové zmrzliny, když v tom pohlédla jako v transu na výlohu obchodu nesoucí název U Taškáře. Výloha tohoto obchůdku se naprosto lišila od ostatních, nebyla nijak umělecky vytvořená, ale přeplácaná různými křiklavými nápisy a směsicí nejrůznějších předmětů, které pokřikovali, pohybovali se, jiskřili, bouchali no prostě všechno možné a uprostřed výlohy byl obrovský nápis: "Výprodej! Tento obchod po moudrém zvážení bude přesunut do kouzelnické vesničky jménem Prasinky, uskuteční se tak 30. Září!" Výborně, zaradovala se Jane v duchu. Prasinky jsou přece hned vedle Bradavic, lepší místo si snad ani nemohly vybrat! V tu chvíli však do Jane vrazil nějaký nevrlý kouzelník a tím ji vytrhl ze zamyšlení, strčila si tedy do pusy poslední kousek kornoutku a pak proklouzla do krámku.
V obchůdku bylo tolik věcí a tolik lidí, že se tam pomalu ani hnout nedalo. Jane se odvážně prodírala davem lidí k místu, ke stálo nejméně lidí. Shodou okolností se ocitla u police s názvem Bomby hnojůvky. Jane jich rychle pár popadla a začala si prohlížet lahvičku po lahvičce, pastilku po pastilce a krabičku po krabičce. Když usoudila, že toho prostě víc nepobere a nezaplatí, probojovala se k pultu a s hlasitým "uff" svůj nákup položila. V tu chvíli ji však někdo, už po druhé, porazil na zem.
"Co to do háj…" Eh, podívala se na chlapce, který ji právě porazil. Měl světle modré oči a blonďaté vlasy. Angela by jistě neopomněla poznamenat, že je to hezoun jak se sluší a patří.
"Ups, promiň," řekl a pomohl Jane na nohy. "Omlouvám se, nechtěl jsem do tebe strčit," usmál se, "ale tady kamarád neví, kdy má přestat." Mávnul směrem k chlapci, který za ním vybuchl smíchy.
"To nic, já jsem Jane," usmála se, jak nejlépe svedla (musí přec udělat nějakej dojem).
"Moc mě těší," uklonil se. "Já jsem Jack a tohle to za mnou," otočil se s úšklebkem na svého kamaráda, "je Henry." Jane si důstojně potřásla rukou s Jackem a poté se odměřeně otočila k Henrymu, který se stále ještě otřásal smíchy. "Ehm!" Odkašlala si a zpražila ho co nejopovržlivějším pohledem. Henry sebou škubl a okamžitě se přestala smát.
"Nechci rušit takové romantické shledání, ale zaplatíš?" Ušklíbl se na Jane prodavač. Teda já jsem talent! Zaradovala se Jane a potěšena sama sebou nad svým uměním si tentokrát změřila nevraživým pohledem prodavače. Ten se však nenechal a místo toho se na ni znuděně usmál. Mno a tak nakonec, zklamána, že ne na každého platí její pohled, Jane jen přikývla a zaplatila. Když se ale otočila, po Jackovi a Henrym nebylo ani vidu ani slechu, a tak, obtěžkána věcmi co si tu koupila, vylezla z obchodu a zamířila k Děravému kotli, kde měli mít sraz s rodinou.
***
Když se konečně celá rodina sešla, zašli do Děravého kotle na oběd. Poté nasedli do auta a mlčky dojeli domů.
Hned jak byli doba, šla si Jane uschovat všechny zakoupené věci, když v tom někdo zaťukal na dveře.
"Hmm?!" Proč ťukaj? podivila se, nikdy nikdo na její dveře neklepe, i když je o to slušně požádala, a najednou….
"Mohu dál?" Otevřela Angela nejistě dveře. "Víš, něco pro tebe mám." Jane hned svitlo, Nojo! Vždyť mi Angela dnes chtěla koupit dárek!
"Pojď dál, pojď a posaď se u nás." Ukázala na tmavě vínovou pohovku a sama si sedla do pohodlného křesla naproti.
"Dík," ušklíbla se Angela a podala Jane úhledný balíček. Byl zabalen do krásného pomněnkového papíru. Jane nejdřív s dárkem trochu zatřepala, ale pak už ho pomalu, aby nepoškodila papír, začala rozbalovat.
"DÍKYANGELO!" Vrhla se na ni a ona sebou polekaně škubla. V balíčku byl nový discman a tři přepálené cd se skupinami, které Jane miluje.
"Teda Angi! Tak tohle si nechám líbit! To je fakt supr, jak jsi věděla, že chci právě tohle?" mrkla na uculující se Angelu.
"No nebylo to popravdě zas tak těžké. Znám vkus své sestřičky a vím od své kamarádky, která je z mudlovské rodiny, že toto je přístroj na přehrávání písniček. Važ si toho, víš, jak dlouho jsem hledala v mudlovských obchodech než jsem to našla?!"
"Docela jsi mě překvapila svým talentem na kupování dárků!"
***
Týden uběhl jako voda a byl tu první školní den.
" Jane! Ty krávo! Okamžitě vylez z té koupelny!"
"Kdo je u tebe kráva? Ani nápad! Jdi si do dolní!"
"Dole je obsazeno! Dělej, vylez!" Zakňučela Angela a začala pěstmi bouchat do dveří.
"Angelo! Přestaň dělat takovej randál a raději snes dolů kufry, za chvilku pojedeme." Zavolal na zoufalou Angelu pan Blue.
"Ona se zavřela v koupelně a nechce mě tam pustit!"
"A proč nejdeš dolů?" Zeptal se klidným hlasem pan Blue.
"Protože je tam… Tati, ty tam nejsi? A to nemůžeš říct dřív?"
***
Nakonec se všichni úspěšně vypravili z domova. Sice se museli jednou vracet, neboť zapomněli na Johna, ale přeci. Přesně za pět minut devět stáli na nádraží devět a třičtvrtě. Jane se rozloučila s taťkou, Angelou a Johnem, kteří se chystali na přemístění do Francie. John totiž dělal něco jako vysokou a Angela se rozhodla nadále chodit do Krásnohůlek, kde na rozdíl od Jane měla spousty kamarádek. No a pak zamířila (Jane) k Bradavickému expresu s mamkou po boku.
"Rychle Jane, jdi si najít místo ve vlaku a já ti odnesu kufry!" Houkla na Jane udýchaná maminka. Jane jí naposledy objala a pak rychle naskočila do vlaku a začala si hledat volné kupé, nebo alespoň kupé, do kterého by jí přijali.
"Jane?!" Ozvalo se z jednoho kupé, které právě míjela. V kupé byla parta kluků a mezi nimi nikdo jiný než blonďák Jack a jeho vysmátý kamarád Henry.
"Ehm ahoj," odpověděla Jane a nejistě přešlápla z nohy na nohu.
"Nemáš kam jít? Pojď k nám." Pozval ji dál tentokrát Henry a nenápadně mrknul na kluky, to by ale nebyla Jane, kdyby si toho nevšimla, ale přesto vděčně přijala.
"Já jsem Luc." Usmál se na Jane jeden z chlapců. Byl asi nejvyšší a nejhezčí. Měl tmavě černé kudrnaté vlasy a ten milý úsměv…
"Ahoj… Jsem Jane. Hmm francouzské jméno. Jsi Francouz?"
"Popravdě to jméno je sice francouzské, ale já neumím Francouzsky ani slovo," řekl poněkud zmateně, "pěkné, ty zas máš anglické a umíš spíše Francouzsky, ne? Teda soudím podle přízvuku." Další úsměv a hypnotizování očima. Jane jen přikývla a trochu se zarděla.
"No a já jsem Sahure." Teprve teď si Jane všimla dredatého chlapce, který se krčil v rohu kupé. "Kluci nám o tobě docela dost vyprávěli."
"Ahoj. Opravdu ti o mě něco vyprávěli? Jakto?" Podezíravě se koukla po klucích, kteří se nevině usmívali, pak ale všichni vybuchly smíchy.
"Co je?" Zeptala se Jane trochu naštvaně, že se tu všichni smějí a ona vlastně ani neví proč. Nejspíš jí, ale čím si to vysloužila?
"Víš ta-dy tady Jack je strašně zvědavej a vše si lehce zjistí. Už víme o tvé rodině celkem dost, že jsi žila ve Francii, že jsi ses v květnu přestěhovala do Anglie do Londýna, že jsi chodila do Krásnohůlek, a teď budeš chodit do Bradavic atd. atd." Smál se Luc. Jane se ale nesmála.
"Cože?!! To si děláte legraci?!!!" To kluky zarazilo a okamžitě se přestali smát, když Jane vytáhla hůlku, dokonce se jim v očích objevil náznak strachu. Jako by si neuvědomovali, že mimo školu se nesmí čarovat.
"Tak to je vážně super," začala se hlasitě smát a kluci po sobě zmateně koukli.
"Takže se zlobíš nebo ne?" Zeptal se nechápavě Henry, a když dostal zápornou odpověď, hlasitě si oddechl a tím všechny hlasitě rozesmál.
***
Cesta vlakem proběhla celkem fajn. Když se kluci vzpamatovali z vtípku, vesele se rozpovídali a Jane se cítila, jakoby je znala už od malička. Všichni (hlavně Jack) jí pověděli všechno možné o sobě a o škole, a tak se Jane za chvilku dozvěděla, že chodí do pátého ročníku a rozhodla se, že chce do Mrzimoru, kam všichni patřili.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucííík999 Lucííík999 | Web | 10. prosince 2007 v 9:07 | Reagovat

páni....skvělý začátek...:-)jsem zvědavá kam se nakonec Jane dostane....no prostě jsem napnutá jak kšandy...:D

2 Wampirella Wampirella | Web | 22. ledna 2008 v 12:24 | Reagovat

Jůůů už se těšim až si přečtu další kapču;))

3 Nika (Verča) Nika (Verča) | E-mail | Web | 22. ledna 2008 v 23:20 | Reagovat

jujdááá.. to je pěkný...:o)

4 Estel Erunámë Estel Erunámë | Web | 7. února 2008 v 16:32 | Reagovat

Parádní kapitolka... :) Teda ten henri a spol budpu asi pěkná kvítka.. :)

5 Nika Nika | Web | 10. února 2008 v 0:04 | Reagovat

Juhuu..to je krásný;-) Hmm a co ty kluci, to budou ale srandisti už to vidim. No nic, jdu číst dál

papa Nika

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama